A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Kuba - Průvodce

Můj celkový dojem z cestování po Kubě byl velice pozitivní a myslím, že z 90% právě díky velice přátelským lidem, které jsme zde potkaly. Snad kromě nepříjemného úředníka na letišti, jenž bral své povinnosti tak vážně, až se mi z toho trošku rosilo čelo, si nevzpomínám na žádný vyloženě negativní zážitek.

Lidé, Galantnost kubánských mužů, Zvyky, Náboženství, Filmy s kubánskou tematikou, Knihy o Kubě.

Lidé

Je pravda, že chvíli trvá, než si zvyknete na místní družnost a přátelskost a správně ji pochopíte. Poučeni z průvodců totiž očekáváte dotěrné Kubánce, kteří chtějí obrat bílé cizince, ale myslím, že tohle platí opravdu pouze v turistických oblastech.

Kubánci všeobecně žijí „sousedským životem“, více času tráví na ulici než doma, lidé se zde nemíjí, ale „potkávají“, takže je zcela běžné, že si vás někdo všímá, zdraví vás, ptá se, jestli něco nepotřebujete, nechcete poradit, a rozhodně to neznamená, že by za službu očekával úplatu. Sama jsem se několikrát setkala s naprosto nezištným poskytnutím rady nebo pomoci, a to aniž bych si o ni musela říct :)

Při příjezdu do Santiaga jsme se například zastavily před městem, že se podíváme do průvodce a pokusíme se zorientovat, v které ulici budeme hledat ubytování. Stály jsme na poměrně frekventované silnici, ale to nebránilo paní, která jela v protisměru, aby přejela na naši stranu a zeptala se nás, jestli nepotřebujeme poradit. Nahlásily jsme tedy ulici, kterou hledáme, v domnění, že dostaneme několik dobrých rad, kudy rovně, kde doprava a na kterých semaforech doleva a nakonec se stejně budeme muset někde „tajně“ podívat do mapy kudy kam. Nicméně paní vyhodnotila ulici pro cizince jako nenalezitelnou, pověděla nám, že se s námi kousek vrátí a doveze nás na místo, odkud ji už stoprocentně najdeme. Zajela si dobré dva až tři kilometry, přivezla nás přímo do „naší“ ulice, usmála se, rozloučila a jela zpět za svým původním cílem.

Je pravda, že přátelskost je někdy až nepříjemná a Evropan má pocit, že by si občas trochu soukromí rád užil. Nikdy se vám například nepodaří, zejména pokud jedete na kole, zastavit tak, že by se kolem vás nesrotilo minimálně 2-5 Kubánců, kteří si s vámi rádi popovídají. Zpočátku se pokusí o to, jestli by něco neudali a neutržili nějakou korunu, ale když neuspějí, posadí se s vámi a přátelsky poklábosí. Většinou mají velice dobrý geografický i historický přehled a opravdu je o čem povídat. Jako Češi jsme navíc zajímaví, protože pro ně reprezentujeme národ, který zažil socialismus i kapitalismus a je velice zajímá, jaké zřízení je lepší.

Vlastnost „tvoření hloučků“ mají Kubánci zřejmě nějakým způsobem vrozenou. Tvoří je všude, nejen kolem cizinců, pravděpodobně je jim nepříjemné stát osamoceně. Hloučky působí jako skupinky starých známých, možná spíš příbuzných, když se ale do rozhovoru zaposloucháte, pochopíte, že se většinou vidí poprvé v životě.

Takže má rada - pokud hledáte klidnou dovolenou, na které chcete o samotě, nerušeně meditovat – na Kubu rozhodně nejezděte. Pozornost zkrátka budete přitahovat.

Radu vám poskytuje každý a když se Kubánec rozhodne „konat pro vás dobro,“ nemáte s „evropskou zdvořilostí“ příliš šanci vysvětlit, že byste to rádi udělali jinak.

Tak jsme například v jedné rodině cca 3/4 hodiny sledovaly asi 120. díl brazilské telenovely, které jsme vůbec nerozuměly, než jsme vymyslely, že jsme opravdu hodně unavené a půjdeme spát. Varianta být vzhůru a nedívat se byla neprosaditelná.

Při autostopu se nám nepodařilo vysednout dřív než v „ciudad de deportivos“, který ochotní Kubánci určili za pro nás nejvýhodnější, pokud chceme dále pokračovat na Santa Fé a to i přes to, že víc jak polovinu cesty jsme se pokoušely vystoupit, neboť jsme už nutně, ale opravdu nutně potřebovaly na záchod.

Myslím, že tyhle zážitky působí hodně jako neschopnost říct ne, ale řekla bych spíš „osobní zážitek nade vše“ – zajeďte si to vyzkoušet.

K přátelskosti patří i velice blízký kontakt při komunikaci – poplácávání po ramenech a zádech je naprosto přirozenou součástí rozhovoru, a pokud se s někým sblížíte víc, což v kubánském překladu znamená, že už jste si s ním víc jak 5 minut povídali – nevyhnete se zcela určitě třem „polibkům“ na tvář na rozloučenou.

Snad jediní trochu nepříjemní a neodbytní jsou „odchytávači“, kteří nabízejí ubytování . Většinou však stačí informovat, že ubytování nehledáte nebo že hledáte konkrétní „casu particular“ a „odchytávač“ se velice rychle začne věnovat někomu dalšímu.

Pro všechny Kubánce je cizinec zcela jednoznačně potenciálním zdrojem peněz. Spousta vlídnosti a ochoty pramení určitě ze zištných pohnutek, ale…: Jednak rozhodně záleží, jakým stylem vás někdo o peníze „obírá“ a řekla bych, že vkus a takt, se kterým to dělají Kubánci, je dokonce snad i příjemný. A jednak se, oproti těmto „podnikavcům,“ setkáte se zástupem opravdu nezištně ochotných. Od pána, který vám v obchodě na lístky věnuje chleba zadarmo, přes prodavače zeleniny, jenž si nechce nic vzít za trs banánů, protože je to prostě dárek. Překvapí také chování pána, který zrovna pumpuje kompresorem své auto, a když vás vidí projíždět kolem na kole, okamžitě nabídne dofouknutí, i jednání mladíka, jenž vás upozorní, že jste si místo banánů na jídlo koupili banány na vaření a okamžitě donese dva ty správné na ochutnání.

Kubánci jsou zkrátka milí, ochotní, velkorysí a přátelští. Určitě ne všichni, ale převážná většina rozhodně. Z východu směrem na západ se to trošku zhoršuje a taky v turistických centrech je obyvatelstvo o poznání vypočítavější, ale celkový dojem zůstává pozitivní.

Galantnost kubánských mužů

Speciální odstavec bych asi měla věnovat kubánským mužům a jejich galantnosti. Je to trošku jiná „ochota“ a „přátelskost,“ než o které jsem mluvila v předchozím textu. V každém průvodci se o ní dočtete, ale pokud ji na vlastní kůži neprožijete, nedovedete si přesně představit, jak jinak by asi mohl být galantní Kubánec než třeba galantní Čech.

Ale opravdu se o jiný druh této vlastnosti jedná. Nevím, jestli je to velká dávka taktu, smysl pro míru, bezprostřednost nebo sebevědomí, které jejich chování dodává tu jedinečnost. Nejspíš asi kombinace všeho. Vedle Kubánce si prostě budete připadat jako „krásná žena“ (týká se samozřejmě pouze žen), tak trochu stále zahrnovaná drobnými a naprosto neohrožujícími pozornostmi, a velice taktně „dobývaná“, i když „dobývání“ je pro kubánské dvoření asi příliš odvážné označení.

Z 90 procent se tedy jedná o galantnost projevovanou pouze vůči cizinkám, což je škoda, ale i tak je to velice příjemné :)

Zvyky (nebo spíš čeho jsme si všimly a překvapilo nás)

El piropo, Přednost pro cizince, Šachy a domino, Pracovní den, Smysl pro čistotu, Domácí zvířátka, Značky aut, Okna, Hudba, Škola

El piropo

Takže první hluboký zážitek byl, že naprosto všichni nás cestou zdravili a volali „hola blancas“, takže v překladu asi jako „nazdar bělošky“ a vzájemně se mezi sebou informovali – „jé podívej, dvě bělošky“. To ještě nebylo nic tak zvláštního, ale současně s tím na nás muži takovým podivným způsobem pomlaskávali – jako kdybyste se pokoušeli poslat někomu pusu, ale vyloudíte u toho velmi zvláštní zvuk. Braly jsme to tak, že to zřejmě nebude znamenat nic provokativního, vzhledem k tomu, že pomlaskávali i čtrnáctiletí a že to bude spíš nějaký typ přátelského pozdravu vůči ženám.

Nicméně zvědavost nám nedala a jedné paní, která nám v Santiagu ukazovala cestu do centra, jsme se přeptaly, co že znamená to zvláštní mlasknutí, kterým nás tady muži zahrnují a ta nám s takovým úsměvem, o kterém nevím, co přesně měl znamenat, vysvětlila, že je to el piropo (doufám, že jsem ten název nespletla) – a že to znamená něco jako „líbíš se mi“. Takže to přece jen něco víc než prosté „ahoj“ znamená.

Přednost pro cizince

Naprosto zaraženy jsme zůstaly, když jsme šly měnit peníze do banky. Před bankou stála dlouhá fronta, takže jsme se do ní zařadily, v mžiku ale doběhl zřízenec a tlačil nás dopředu, že jako cizinci máme přednost. Z celé fronty se nezvedla ani sebemenší vlna odporu.

Stejně tak do některých obchodů je pouštěn pouze omezený počet nakupujících, takže zbytek čeká venku a až někdo vyjde, jsou vpuštěni další. Coby cizinky jsme opět dostaly přednost. To samé se nám pak ještě stalo i u několika stánků, kde dokonce Kubánka, která sama chtěla nakupovat, nás postrčila před sebe a řekla: „Běž si říct – jseš cizinec – obslouží tě dřív.“

Šachy a domino

Jako velice pěkný a příjemný zvyk považuju hraní šachů a domina, se kterými se setkáte kdekoli na ulici. Většinou stačí dřevěná deska, jíž si v dřepu položí dvě osoby přes kolena, a už se hraje. Čtrnáctiletý s šedesátiletým, tu skupina mužů, tu dvě ženy. Zásadně všichni venku a kdo nehraje šachy, tak se před domem houpe na kovovém houpacím křesle.

Pracovní den

V tropickém kraji by člověk očekával „tropický rytmus“ dění, ale na Kubě tomu tak není. Žádná španělská siesta! Pracovní doba pěkně od 8.00 do 17.00 a o půl sedmé už děti pěkně šupou do školy. Jak jsme zjistily, tak děti mají školu až do pěti, to aby se nemusely zajišťovat žádné odpolední „družiny“.

Smysl pro čistotu

Další vlastnost Kubánců, kterou jsme v průběhu pobytu odhalily, byl úzkostlivý smysl pro čistotu. Vzhledem k tomu, že jsme se přesouvaly na kolech, byly jsme permanentně trochu špinavé od řetězů nebo pneumatik. Naprosto běžně se takto pohybuji po Čechách a klidně tak jedu i vlakem. Na Kubě jsem ale nabyla zvláštního dojmu, že jsem asi pěkné čuně, když jsem schopná se se šmírem na noze ukázat ve společnosti. Stále nás někdo upozorňoval, že jsme špinavé, ať se otřeme. Probíhalo to asi stejným způsobem, jako byste někoho v Čechách upozorňovali, že má rozepnutý zip u kalhot. Není to zase tak nepřístojné, ale je lepší mu to říct, než ho tak nechat chodit, aby si dělal ostudu dál. Já osobně jsem několikrát ani nevěděla, co mám přesně otřít, protože jsem si připadala čistá :)

Velice, až nezvykle čisté, myslím tím bez odpadků, byly i ulice. Zřejmě v rámci vytváření zaměstnanosti existují nějaké veřejné služby, které permanentně zametají a uklízejí, protože jinak se Kubánci nějak extra ohleduplně, co se týče odpadků, nechovají. Mám dokonce jeden, pro mě velice vtipný zážitek, kdy jsem nesla slupku od banánu po městě v ruce s tím, že až uvidím koš, tak ji vyhodím. Přičemž kolemjdoucí paní se na mě téměř osopila, proč že ji jako nosím s sebou – vytrhla mi slupky z ruky a položila ji na plot u domu, kolem kterého jsme procházely. Bylo mi to hloupé a sahala jsem po ní zpátky, ale paní mi zadržela ruku, jen ať to tam pěkně nechám ležet, že „oni“ to uklidí. :) Pro doplnění představy - paní bylo tak kolem šedesáti.

Domácí zvířátka

Naprosto netypický a překvapující pro mě byl vztah Kubánců k prasatům. Prase domácí je na Kubě velice běžné, ale nechová se v chlívku, jak jste zvyklí z Čech. Prasata pobíhají volně všude kolem. Není nic divného, když si jej někdo vede na vodítku a běžně ho uvidíte odpočívat za šňůru přivázaného k nějakému kůlu nebo plotu. Poprvé jsem si toho všimla, když jsme jely po silnici na kole a podél cesty běžel takový „divný pes“. Koukám pořádně, říkám si, co se tak divně kolíbe a ono to bylo malé sele. Pěkně upalovalo na procházku.

Značky aut

Čeho si na ulici určitě všimnete, jsou různobarevné poznávací značky aut. Ačkoli jsem v průvodci důkladně pročítala, která barva co znamená, a i místních jsem se ptala, s jistotou mi vyšlo pouze, že modře jsou označena státní vozidla a žlutě soukromá. Připadalo mi, že zbylé barvy jsou dost šifra i pro Kubánce, takže na nějaké teorie z průvodců bych asi nedala. Navíc je to pro turistu poměrně nepodstatné. Každopádně je to vděčné téma permanentně konzultovat, jaké všechny barvy už jste viděli. My jsme zaznamenaly modrou, žlutou, červenou, zelenou, hnědou a bordó.

Okna

Jedete si tak na kole po Kubě, koukáte se po krajině a říkáte si – co se mi tu zdá divné? Něco tady vytváří takovou jinou atmosféru, až vám dojde, že všechny domy jsou bez skleněných oken. (Platí to pouze pro východ Kuby. První město, ve kterém jsme zaznamenaly standardní skleněná okna, bylo Manzanillo.) Míjíte například zubní ordinaci a koukáte se přímo dovnitř. Taky komukoli do bytu můžete nahlédnout. No prostě nejsme na to zvyklí.

Hudba

Dalším specifikem, které na Kubě utváří atmosféru a které zpočátku zaregistrujete jen tak podprahově, je všudypřítomná hudba. Je tak samozřejmá, že si nejdříve ani neuvědomíte, že je to právě jedna z věcí, která tu utváří onu typickou atmosféru.
Když se na ni ale zaměříte, zjistíte, že málokdy projedete na Kubě kolem obydleného místa, ze kterého by se nějaká muzika neozývala. Ulice ve městečkách šumí jako vosí úl. Z každého domu se ozývá něco jiného, z každého domu na plné obrátky, ale nikdo se nepodivuje a nezlobí. Sousedé se navíc nesnaží přehlušit jeden druhého, zkrátka to tak nějak přirozeně plyne.

U stánků nakupující Kubánci se pohupují do rytmu a myslím, že by člověku spíš připadalo zvláštní, kdyby při čekání stáli zcela staticky.

Škola

Do školy se na Kubě začíná chodit stejně jako u nás v šesti letech. I jinak je školství velice podobné našemu systému, ale některá specifika tu přece jen jsou. Nejnápadnějším je to, že děti nosí uniformy a pionýrské šátky. Na prvním stupni je to vínově červená uniforma, první dva roky s červeným šátkem a potom se šátkem modrým, na druhém stupni písková uniforma, zřejmě už bez šátku. Existují zde navíc takzvané internátní školy, kam jezdí studenti na celý týden a výuka je spojena s pracovní činností. Ti mají uniformu tmavě modrou. Velice mě zaujalo, že děti ve škole nedostávají domácí úkoly, vše, co potřebují, se učí rovnou ve škole.

Zajímavosti: Ženy na Kubě leckdy běhají po ulicích v natáčkách. Veškerá výzdoba má tvar pěticípé hvězdy, dokonce i oplocení zahrádky může být ve tvaru pěticípé hvězdy.

Náboženství

Většina Kubánců se oficiálně hlásí k ateismu. Jsou zde ale zastoupeni i katolíci. A to katolíci „praktikující“. Stát vyznání nijak nebrání. Vánoce coby křesťanský svátek na Kubě údajně nebyly zrušeny z důvodů politických, ale kvůli sklizni třtiny. Nicméně momentálně jsou opět povoleny a sice od roku 1998, díky návštěvě papeže. Oficiální volno však není. Daleko důležitějším svátkem je Silvestr a Nový rok.

Pro Kubu typické je „afro-kubánské“ náboženství – tzv. santérie. Jde o velice zajímavé vyznávání afrického božstva a katolických svatých. Sama jsem osobně neměla příležitost se s tímto náboženstvím setkat „naživo“. Nicméně velice zajímavě o něm píše Stefan Foehr v knize „Tanec s Fidélem.“

Filmy s kubánskou tematikou

Než se setmí (Before Night Falls) – Julian Schnabel
účinkují: Javier Bardem, Johny Depp

Příběh kubánského novináře/spisovatele Reinalda Arenase. Mapuje období od počátků revoluce, nástupu Castra až po zhruba 80. léta 20. stol. Arenas je jako homosexuál režimem stíhán.

Výborná kombinace příběhu s autentickými dokumentárními záběry z tohoto období. (Nosný je příběh, dokumentární záběry jsou použity pouze jako doplnění atmosféry.)

Buena Vista Social Club účinkují: Omara Portuondo, Ibrahím Ferrer, …

Hudební „dokument“ o členech skupiny Buena Vista Social Club. Nejen o natáčení ve studiu, ale i o jejich životech na Kubě.

Motocyklové deníky (Motorcycle diaries)
účinkují: Gael García Bernal, Rodrigo De la Serna,…

Vůbec ne o Kubě, ale o Che Guevarovi !!! Ale moc pěkný. Příběh, jak se s kamarádem vydal na cestu na motorce přes jihoamerický kontinent.

Knihy o Kubě

Útok na kasárna – Robert Merle
Velice poutavě napsaná beletrie o útoku na Kasárna Moncada (26.7. 1953). Čerpá z rozhovorů se skutečnými účastníky. Rozhodně ale nepočítat s nějakou snahou o dokumentární a objektivní přístup. Zaměřeno evidentně spíš „procastrovsky“. Mně se to každopádně četlo velice dobře i jako beletrie a i jako zdroj historických informací.

Tanec s Fidelem – Stephen Foehr
Hodně o hudbě, ale na základě setkání a rozhovorů s významnými kubánskými hudebníky skládá kompletní obrázek kubánské společnosti. Poutavě napsané. Moc zajímavé i z toho pohledu, že jde o názor Američana na kubánskou společnost.

Kuba neznámá a objevovaná - Zdeněk Hrabica, Ladislav Stránský
V kostce základní informace o Kubě. Pokud o Kubě nemáte žádnou představu a chcete se před odjezdem alespoň trochu vpravit do situace, tak doporučuji.

Kuba, stručná historie států – Josef Opatrný Pokud by se někdo přehledně a ne příliš detailně chtěl vpravit do historie Kuby, tak tuhle knížku doporučuji.

Cuba Libre – Petr Horký, Miroslav Náplava Nečetla jsem. (byla jsem ale na přednášce Petra Horkého a Miroslava Náplavy a viděla jsem DVD, které se dá s knihou koupit) – řekla bych, že to bude stát za to.

Fidel Castro – Robert E. Quirk Detailní a podrobný životopis Fidela Castra. Pěkně napsaný. Zatím jsem nedočetla celý.

A ještě několik titulů, které jsem nepřečetla, ale měla jsem v ruce:

88 zajímavostí z Kuby – Opatrný
Systematicky členěné zajímavosti z Kuby.

Bitva u Jigüe – José Quevedo Pérez
Asi hodně faktické, nedokážu odhadnout, ale každopádně jsou tam úryvky dopisů od Fidela.

Pláž Girón Zřejmě beletristicko-dokumentární pojednání o vylodění se v Zátoce sviní.

Castrovi vězni – Pavel Macocha
O Ivanu Pilipovi a Janu Bubeníkovi ve vězení na Kubě.

Cesta Kubánské revoluce – Jan Čermák, František Pouzar
Tak to vypadá hodně „socialisticky“ a politicky.

Lidé, kultura 1 (nahrál: admin)
Lidé, kultura 1
Lidé, kultura 2 (nahrál: admin)
Lidé, kultura 2
Lidé, kultura 3 (nahrál: admin)
Lidé, kultura 3

Poslední editace textu: 9.6.2011 13:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA