A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Kuba - Průvodce

Co má kola, jezdí ! Tak na Kubě platí tohle naprosto stoprocentně. Občas jsem měla pocit, že jezdí i to, co kola nemá. Dopravní prostředky jsou zde opravdu pastva pro oči. Přehlídka nejrůznějších vozidel, vozítek, přesunovátek. A té invence a tvořivosti. Kdo neviděl, neuvěří. Zajímá vás kubánská Kvalita silnic ?
Možnosti přepravy na Kubě jsou poměrně široké: Auto, Vlak, Autobus, Autostop, Amarillos, Taxi, Bicykl

Kubánský dopravní systém bych označila jako velice chaotický, ale možná je to jen nezvyk Evropana. V každém případě se musí nechat, že ačkoli vše vypadá jako nekonečný chaos, všichni se v něm orientují a stíhají přitom být i velice ohleduplní vůči chodcům a cyklistům.

Cyklisté

Těch je na Kubě jako much. Vždycky jsem si myslela, že takhle to může vypadat s cyklisty akorát v Číně. Kola se samozřejmě nepoužívají jako rekreační dopravní prostředek, ale jako „přesunovadlo“, takže i při hustotě cyklistů budete na Kubě jako turisté – cyklisti raritou. Málokdo je schopen pochopit, že se takto přesouváte přes celou Kubu a proč to vlastně děláte.

Cyklisté jezdí po setmění zásadně neosvětlení, což mě dost překvapilo, a když jsem se jednoho ptala, jestli to není na Kubě povinnost, tak vůbec nechápal, proč by jako měla být.

Běžné je ježdění na štangli nebo na nosiči. Vozí se tak nejen malé děti, ale i dospělí navzájem, přičemž není výjimkou, že žena veze muže. Jsou v tom velice obratní, na nosič naskakují za jízdy a jednou se nám stalo, že paní, která nám chtěla ukazovat cestu, se velice divila, proč ji jako nechceme popovézt na štangli.

Na Kubě jsou nedostatkovým zbožím pláště, takže spousta cyklistů jezdí přímo na duších. Také ne příliš obvyklé. Chcete-li zabodovat a přivézt nějaké dárky, určitě potěšíte pláštěm na kolo.

Docela vtipné jsou semafory na křižovatkách, kdy semafor je umístěn zásadně až za křižovatkou a než si zvyknete rozpoznat, které světlo patří vám, chvíli to trvá.

Toto je přibližný popis situace, která vládne ve větších městech. Když ale vyjedete mimo město, tak po jakémkoli provozu, jako by se slehla zem. Občas vás mine neskutečně páchnoucí náklaďák, za kterým se ještě tak hodinku nedá nadechnout, ale jinak pusto a prázdno.

Kvalita silnic

Kvalita silnic je všeobecně spíše horší. Spousta děr, na které je opravdu třeba dávat si pozor. Spousta jich je zákeřně nenápadných a pro cyklistu dost pohroma.

Možná ještě větší pozor je třeba dávat si na silnici „opravené“. Tam jsou díry „zalepené“ asfaltem, který netuhne, takže má velice specifickou schopnost přilepit se na cokoli, co po něm projde či projede. NEJDE TO VŮBEC OČISTIT!!!

Velice nás překvapila dálnice z Guantánama do Santiaga. Obávaly jsme se provozu a říkaly si, že to bude na kole zřejmě pěkně otravný úsek. Strachy byly zbytečné. Dálnice je neskutečně široká, dimenzovaná v jednom směru téměř na 5 aut vedle sebe a projede po ní do hodiny tak zhruba těch pět aut, ale za sebou a v obou směrech. Na dálnici, nejen že není téměř žádný provoz, ale chodí zde vesele i pěší, takže dva cyklisté nepředstavují naprosto žádný problém.

Při kombinaci „kvalita silnice“ krát „kvalita automobilu“ vychází průměrná rychlost auta na dálnici cca 80 km/h, takže i z tohoto ohledu není potřeba mít strach.

Široké spektrum různých značek aut snad ani není potřeba zmiňovat. Staré ameriky se tu míjí s českými feliciemi a oktáviemi. Průměrný Kubánec vlastnící auto má většinou žigulíka. Kdo jsou vlastníci nových Audi, mi tak úplně jasné nebylo. Stará americká auta z 40. a 50. let tu nejsou pouze jako atrakce, i když ve větších městech jejich turistickou popularitu velice využívají, ale fungují jako běžný dopravní prostředek.

Turistické možnosti přepravy

Auto

Tak jednak je možné vypůjčit si auto nebo skútr v autopůjčovně. Bude to s největší pravděpodobností nová fabie v dobrém stavu a zajistíte si tak relativně pohodlné popojíždění. Jako zásadní nevýhodu vidím v odkázanosti na benzínové pumpy, kterých, pokud si dobře pamatuji, nebylo až zas tolik. Takže pohyb dál od turistických center se vám tím vylučuje. Navíc benzínu není nazbyt, takže předpokládám, že bude i poměrně drahý. A strach, který bych o relativně nápadné auto měla, by mi asi také moc odvahy nepřidal.

Vlak

Další možností je přeprava vlakem. Měly jsme v úmyslu se takto přesunout z Havany do Santiaga. Jednak nás zajímalo, jak bude kubánská železniční přeprava vypadat a také přesun vlakem vycházel cenově výhodněji, než turistickým autobusem. Naším zásadním omezením byla navíc kola, která jsme musely přepravovat s sebou, a vlak se nám tak zdál výhodnější než autobus. Nakonec jsme však nejely, protože nás paní, která nás ubytovávala v Havaně, upozornila, že jednou takhle nějací „její“ turisté s koly vlakem cestovali a bicykly pak už v životě neviděli.

Autobus

Vydaly jsme se tedy nakonec autobusem VIAZUL, jako naprostá většina všech ostatních cizinců. Na Kubě sice existuje ještě jedna autobusová společnost jménem ASTRO. Je o něco levnější než Viazúl, údajně však ale méně spolehlivá, co se týče časového harmonogramu a i bezpečnosti. V každém případě nepřepravuje kola, takže pro nás byla bez jakýchkoli dilemat vyloučena rovnou. Viazúl je poměrně drahý (cena úseku Havana – Baracoa na osobu v prosinci 2006 byla 66 CUC). Ale kvalita cestování, kterou nabízí, je na relativně vysoké úrovni, srovnatelná se standardem našich dálkových autobusů. Cena prý navíc rok od roku roste vzhledem k ceně benzínu.

Jako nejvyšší výdobytek civilizace považují Kubánci zřejmě klimatizaci. Na základě toho tedy v autobusech Viazúl permanentně zvyšují úroveň služeb neustálým klimatizováním. Zima jak blázen. Do autobusu si doporučuju vzít s sebou svetr, šálu, spacák a cokoli, do čeho se dá přiobléct.

Autobus doporučuju rezervovat, zejména v sezóně. My, ačkoli jsme místo z Havany do Baracoa měly zarezervováno den předem, jsme málem neodjely. S kamennou tváří nám zřízenec oznámil, že má moc zavazadel a naše kola se tam už nevlezou. Byla to pouze lenost něco přerovnávat a stálo nás poměrně dost úsilí se vnutit. Nakonec jsme ale odjely.

Zkušenost praví – vrchní kápo je řidič, takže v případě jakýchkoli problémů doporučuji obracet se přímo na něj – ostatní nemají to slovo.

Bylo zajímavé pozorovat emotivní hádku kolem našich kol, která se rozpoutala mezi personálem, a změnu, která v jejich chování nastala vždy, když se komunikace obrátila směrem k nám. Doslova jsem nechápala, jak ten „hodný dědeček,“ co mě poplácává po rameni a uklidňuje mě, ať se nebojím, že se vše vyřeší, dovede ječet na jiného Kubánce. Turisté jsou tu zkrátka hodně protěžovaní. A Fidelův příkaz zní – opečovávat !

Zde najdete jízdní řád a ceny přeprav Viazúlem. Jezdí se několik standardních turistických tras mezi velkými městy. A jízdní řád je dodržován.

Kubánskými autobusy jsme absolvovaly dvě delší cesty. A ačkoli to bylo pohodlné, se vším servisem, stačilo mi to. Na trase Santiago de ChileBaracoa jsem si připadala jak na zájezdu s cestovní kanceláří. Jedná se o cestu táhnoucí se spíše mezi vesnicemi, kde je řidič zřejmě domluven s několika kamarády, kteří si potřebují přivydělat. Vždy udělá zastávku, turisté vyskákají, nakoupí banány a mandarinky za desetkrát vyšší ceny, než je pak standardní a jede se dál. Můžete předražené ovoce bojkotovat, ale v podstatě z toho úniku není. Pokud jste totiž patnáct hodin na cestě, hlad, žízeň, roupama už nevíte coby a někdo na vás zamává trsem mandarinek – neodoláte.

Autostop

Vzhledem k vysokým cenám benzínu, v návaznosti drahé veřejné přepravě a poměrně špatné síti hromadné dopravy, je na Kubě naprosto běžný autostop. V podstatě nepotkáte nákladní auto, které by jelo s prázdnou korbou. Vše, co jede, a má nějaký nevytížený nákladní prostor, většinou převáží osoby.

Stopovat je možné obvyklým způsobem, na který jsme zvyklí i v Čechách, je ale potřeba počítat s tím, že autostop je běžně za úplatu. Ne vysokou, ale zkrátka, platí se.

Amarillos

Pro nás kurióznější je autostop oficiálně organizovaný. Existují státní zaměstnanci ve žlutých uniformách, tzv. „amarillos“, kteří mají svá stanoviště většinou těsně za městem na velkých výjezdových cestách. Tam se shromažďují cesty chtiví Kubánci (vypadá to tam jako na autobusové zastávce), nahlásí „žluťáskovi“, kam by chtěli odjet a ten stopuje z moci úřední projíždějící automobily a přiděluje cestující. Údajně všechna auta s modrou poznávací značkou mají povinnost zastavit a „stopaře“ nabrat, ale skutečnost vypadala trošku jinak. Na jednom takovém stanovišti jsme strávily přibližně 3 hodiny čekání a pozorování a zdálo se, že „amarillos“ se u řidičů žádné větší vážnosti netěší. Zkrátka připadalo mi, že zastavil pouze ten, komu se zrovna zastavit chtělo.

Jak se zachovat na stanovišti „amarillos“:

A) Nahlásit se žluťáskovi – ten vám rovnou sdělí, kolik pesos si připravit (pozor – ceny jsou v pesos nacionale !)
B) Přeptat se „přísedících,“ kdo je poslední (velice nutné)
C) A čekat, až amarillo bude volat vaši destinaci
D) Mezi tím se „skamarádit“ s někým, kdo jede vaším směrem a upozorní vás následně, kdy máte vystupovat (velice se hodí) Cena autostopu je více než přívětivá. Za vzdálenost cca 200 km jsme platily 6 pesos nacionale za osobu. Cestování je to však velice nepohodlné. Po prvotním nadšení, které jsem z „dobrodružného“ přesunu měla, obdivuji dodatečně všechny Kubánce, kteří jsou nuceni se takto přepravovat běžně. Cesta se jednak neskutečně táhne. Jedete tak maximálně 80 km v hodině a tu a tam nějaká zastávka, když někdo další přistupuje anebo někdo vystupuje. Takže pokud vytáhne řidič průměrně 50 km/h, je to spíš úspěch. Čekání na stanovišti je téměř nekonečné. Běžně je potřeba počítat s 2-3 hodinami, než zastaví auto ve správném směru a než se na vás dostane řada.

Také „kultura“ pobývání na korbě není z nejvysněnějších. Komu se podaří zabrat místo, vyhrál. Pro dodatečně nastupující nikdo žádný prostor nevytváří, takže běžně v jedné části stojí cestující téměř na jedné noze a v druhé polovině korby vysedávají a „vylehávají“. I když ani těm není extra co závidět. Vyzkoušela jsem obojí a buď to zkrátka odnese kostrč, nebo nohy :)

Je výhodné obsadit pozici těsně za kabinou řidiče. Jinak vás totiž slušně „ofoukne“. V kombinaci s opírajícím se sluníčkem, je to parádní zážitek !

Kdo chce vysedat, pískne si na řidiče a ten mu zastaví. Z tohoto důvodu není úplně špatné prokonzultovat s některým důvěryhodným spolucestujícím, kde máte vysednout a případně ho požádat, jestli by na řidiče nepískl, až bude potřeba. Většinou se vás ochotně někdo ujme a rád poradí.

Při autostopu nám také došlo, že ona pověstná „maňana“ a „pohoda nikam nespěcháme“ pramení právě z podmínek, které na Kubě panují. Jak byste se chtěli stresovat, že něco nestíháte, nebo snad něco blíže časově plánovat, když vlastně nemůžete ani ovlivnit, kdy jede váš autobus do práce.

Na jedné odlehlejší zastávce jsme se setkaly s čekající paní, daly jsme se do řeči, ptaly se jí, kam jede, a zajímalo nás také, jestli čeká na konkrétní autobus. No a co jsme se dověděly. Paní jela do práce, nějaký autobus tu prý tak někdy mezi druhou a třetí jezdí, ale ne vždycky, no a ona prostě čeká, až někdo pojede kolem a vezme ji. Paní zkrátka nemohla tušit, jestli tam bude čekat hodinku dvě nebo tři a rozhodně pochybuji, že šla s předstihem, aby do práce dorazila včas.

Jak už jsem říkala, kromě oficiálního autostopu můžete stopovat i soukromě. Jely jsme takto dvakrát úsek přibližně 30 kilometrů. Dvakrát jsme chtěly zaplatit, ale ani jeden z řidičů peníze nechtěl. Máme ale i obrácenou zkušenost, kdy jsme chtěly popojet kousek autem, abychom na silnici nezůstaly do tmy, a projíždějící řidič si řekl o naprosto nehoráznou sumu. Zřejmě vzhledem ke skutečnosti, že v danou denní hodinu na oné trase už málokdo pojede, se rozhodl „vydělat si na živobytí“.

Taxi

V rámci měst, ale i na kratší vzdálenosti mezi městy fungují na Kubě všemožné taxíky. Bicitaxi, Cocotaxi, soukromé taxi, veřejné taxi, hromadné taxi, řekla bych nepřehledné jaksi…

Bicitaxi

Podobně upravená kola převáží nejen turisty, ale naprosto běžně i Kubánce. Cena je poměrně vysoká, ale je možné smlouvat. Za kilometr jízdy zaplatíte přibližně 1 CUC.

Cocotaxi

Legrační nápadná žlutá vozítka. Objevíte je všude tam, kde jsou turisté. Zaplatíte turisticky a povozíte se podobně jako na skútru. V Havaně jsem viděla vozítka stejného tvaru, v modré barvě, s cenou v pesos nacionale. Nevím, jestli by vzali turistu, ale za zkoušku by to určitě stálo.

Hromadné taxi (taxi colectivo)

Fungují ve větších městech. Řidiči stojí na stanovišti, čekají, až se auto zaplní a teprve potom vyjíždějí. Vystupující jsou opět doplňováni novými nastupujícími, takže efektivnost na maximum. Mají většinou standardní trasu a přepravují se jimi v převážné většině spíše Kubánci než turisté. Taxi colectivo je víc podobný malému autobusu než skutečnému taxíku.

Taxi

Existují oficiální a soukromé taxíky. Oficiální státní taxíky by měly mít taxametry a většinou se jedná o modernější vozy. Mezi soukromými taxíky, což jsou ve většině případů staré oldsmobily, v podstatě nemáte šanci rozeznat, kdo provozuje službu na černo a kdo má licenci. Je to však jedno – jako turistovi vám žádná pokuta nehrozí a cena je stejná v obou případech.

Camely

Velice kuriózní formou přepravy jsou tzv. Camely. Jednoznačně groteskně vypadající vozidlo, které asi jinde než na Kubě nepotkáte. Čelně k vám přijíždí kamion a teprve později zaregistrujete, že jako návěs má připojený autobus s „ukousnutým čumákem“. Jako turista jej zřejmě nepoužijete, obzvlášť, když zahlédnete masu mačkající se uvnitř. Podle průvodců jsou prý camely i poměrně nebezpečné, co se týče krádeží.

Doprava 1 (nahrál: admin)
Doprava 1
Doprava 2 (nahrál: admin)
Doprava 2
Doprava 3 (nahrál: admin)
Doprava 3
Na ulici.. (nahrál: Petr Šiler)
Na ulici..
Coco taxi (nahrál: Petr Šiler)
Coco taxi
Drožky v Havaně (nahrál: Petr Šiler)
Drožky v Havaně
Taxi pro turisty. (nahrál: Petr Šiler)
Taxi pro turisty.

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA