A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Kuba - Cestopisy

Naše dovolená na Kubě

O pobytu v Havaně, přeletu na ostrov Cayo Largo s nádhernými plážemi a dalším přeletu na Varadero, kde už pláže nejsou nic moc, o problémech u CK Caribe Tour a jimi garantovaných a nedodaných službách - varuji před smluvním vztahem s nimi.

Naše dovolená na Kubě

Níže uvedený pravdivý popis událostí rozhodně nemá za cíl komukoliv bránit v rekreování se na Kubě. Kuba jako jinak krásná země by si to nezasloužila a milí, usměvaví a vstřícní Kubánci již vůbec ne.

Předem je třeba upozornit, že náš pobyt byl v mém případě limitován zdravotně v tom, že jsem odjížděl s levou nohou lehce děravou (zanedbal jsem jako diabetik malou záděru a byla z toho 2 cm hluboká díra s boční kapsou 5 cm, a to až na kost), kterou je nutno ještě dnes ošetřovat prováděním výplachů injekční stříkačkou 2x denně a co nejmenším zatěžováním. Nicméně kapsa již není a kost také obrůstá, i když dírka do hloubky zatím trvá. Paní doktorka na podiatrii mi říkala, že ta cesta pro nohu není nejlepší řešení, dala mi dva druhy antibiotik a protože prý po nich mohu mít zažívací potíže, tak i jakési kapky, které pomohou. To vše bylo ordinováno týden před odjezdem a protože jsem žádné zažívací potíže neměl, tak jsem si s sebou ty kapky nevzal, což byla neprozřetelná chyba.

Pro naši dovolenou a její organizaci a zajištění jsme si vybrali následující cestovní kancelář, z jejíž nabídky uvádím:
Cestovní kancelář CARIBE TOUR se specializuje na dovolenou mimořádné kvality pro náročné klienty. Jsme nezávislý Tour Operator, specializovaný na oblast exotických a dalekých destinací. Nabízíme zájezdy do karibské oblasti, zejména se zaměřujeme na Kubu, Venezuelu, Mexiko a Dominikánskou republiku. Novinkou jsou zájezdy na Kostariku.
Nabízíme pobytové a tématické zájezdy, akce se sportovním zaměřením, lázeňské a léčebné pobyty, individuální, kongresovou a incentivní turistiku, obchodní cesty, výlety a okružní prohlídky – prostě zájezdy „šité na míru“. Součástí naší nabídky jsou i speciální služby pro hráče golfu nebo milovníky potápění.
Cestovní kancelář CARIBE TOUR se zaměřuje především na individuální klientelu. Její nároky uspokojujeme na vyšší úrovni. Přímo spolupracujeme s významnými světovými hotelovými řetězci jako jsou Sol Melia, Barcelo, Iberostar, Hotetur, luxusní Sandals a další. Na Kubě je to například Cubanacan, Gran Caribe nebo Gaviota.
Klíčem k našemu úspěchu je vysoká kvalita produktů, odpovídající cena, individuální přístup k našim klientům a profesionální služby našich partnerů v uvedených destinacích a na palubách výletních zaoceánských lodí.
Sídlo a ředitelství společnosti se nalézá na prestižní adrese v centru Prahy a prostřednictvím naších provizních prodejců lze naše zájezdy zakoupit po celé České Republice a na Slovensku.

S Caribe tour jsme uzavřeli smlouvu v srpnu 2009. Čtrnáct dnů před odletem jsme od nich dostali stručný mailík, že čas odletu z Frankfurtu do Havany se posouvá o pět hodin, tedy s příletem ve 20 hodin, namísto původních 15, to vše bez jakékoliv nabídky na řešení. A to řešení jak toho, že bychom trávili na letiště ve Franfurtu namísto tří hodin osm hodin, tak i toho, že logicky přijdeme o zaplacenou Tropicana show týž den od 20 hodin. I našel jsem si pozdější odlet z Prahy do Frankfurtu a poprosil o změnu i s tím, že se nám zkrátí pobyt v Havaně, kterou jsme si chtěli prohlédnout, tedy o prodloužení ubytování v Havaně o jeden den na úkor noci na dalším pobytovém místě a o posun návštěvy Tropicana o jeden den. Za týden došla odpověď, že to tedy zajistili a doplatím rozdíl ceny hotelu v Havaně oproti jednomu stornovaném noclehu jinde.

A tak jsme 30.11. vsedli v Praze do letadla a podle plánu doletěli do Frankfurtu. Kdo někdy byl na tamním letišti musí přiznat, že je to řádné bludiště, kde Vás třeba šipky navedou po schodech do prostoru, kde není nic (zpátky se už projít nedá) než digi hodiny odpočítávající čas. Teprve za chvíli Vám dojde, že je to čas nejbližšího příjezdu mini vláčku, který Vás popoveze o 300 m k jinému gatu. Ale to nic. Na přepážce společnosti Condor (to je charter pro Lufthansu) jsme si vyzvedli palubní vstupenky. Protože nemám rád dlouhé lety ve stísněné sedačce, a tady nás čekalo 11 hodin letu, zajistili jsme si předem místa v Comfort class, kde se dá natáhnout zdvižením nohou a značným sklopením opěradel, čímž se ovšem cena vyšplhala do závratné výše. V letadle Boeing 767 bylo příjemně, po startu přišlo papu podle vlastního výběru a lehký spánek. Z toho nás vyrušilo po čtyřech hodinách letu tzv. severní cestou, tedy někde v oblasti, kde spočívá na dně Titanic hlas kapitána, který nám oznámil, že na letišti v Havaně mají tři přistávací moduly, z nichž jeden má hlášenou náhlou poruchu, že by přistání bylo nebezpečné, a že se proto vracíme zpátky na letiště do Franfurtu. Dali nám pro uklidnění rychle i druhé připravené jídlo (aby bylo jasno – na textilním ubrousku prostřeno, kovové příbory, aperitiv, předkrm, hlavní jídlo, moučník, digestiv, k tomu nápoje dle libosti, adventní čokoládový kalendář Linde, cestovní výbavičku, atd). Před přistáním jsem se jen divil, proč letíme nad centrem Frankfurtu a v tak nezvykle malé výšce. Bylo to fakt zarážející. Ale to už jsme se blížili přistávací dráze a já jen říkal Zuzaně, že nevím proč přistáváme na letiště, kde hoří. Hned na začátku dráhy stálo několik hasičských vozů a na dálku jich bylo vidět vepředu několik desítek, vesměs se spuštěnými majáky. Když jsme žuchli na dráhu, všiml jsem si, že nás ta hasičská auta po stranách doprovází a tehdy mně došlo, že na letišti nehoří. Pilot zabrzdil o něco déle, než bývá zvykem, a odroloval na plochu asi 3 km od letištní haly (tam co bývají už leda letadla cargo) a zastavil, byvše doprovázen teď již jen asi desítkou hasičských vozů. Vysypali nás z letadla a v přistaveném busu jsem viděl, jak se všichni hasiči soustředili u levého motoru (letadlo má celkem dva), ale to už s námi pelášili do letištní haly. Tehdy jsem si uvědomil, že šlo o více méně nouzové přistání, a že v tom Havana „nejede“, ať má přistávacích modulů kolik chce. Ale pilot alespoň zabránil panice na palubě.

Přespali jsme v hotelu na letišti bez toho, že by nám vydali zavazadla s tím, že odlet se uskuteční druhý den již v 7,30, tedy býti zpět na letišti v 5,30, a to z gatu, ze kterého jsme odlétali. To vše sděleno německy – kdo neumí, má smůlu. Nakonec nám ale dali alespoň papír, byť taky v němčině. Moc jsme se nevyspali. I Zuzana si před hotelem zapálila cigaretku. Pomíjím skutečnost, že odlet byl z úplně jiného gatu, takže jsme se po letišti znovu trochu proběhli. Druhý pokus již vyšel a my se ocitli na letišti v Havaně, kde jsme měli najít podle pokynu přepážku partnerské kubánské agentury Solways. Po chvíli hledání jsme zjistili, že taková přepážka neexistuje a díky španělštině Zuzany nakonec nalezli maníka z této agentury čekajícího úplně jinde na kohosi jiného, který nám vyměnil vouchery z Česka na všechny služby na Kubě za jejich a sdělil nám, kde máme vsednout do taxíka na transfer do hotelu a s uvedením svého tel. čísla. Hotel Cohiba je jeden z několika moderních 5* hotelů. Na recepci nám sdělili, že budeme ubytováni přes recepci umístěné ve 20. patře, neb máme zaplacený pokoj v Royal service. Což se také stalo, bydleli jsme ve 21., tedy posledním patře, s krásným výhledem na staré město a na moře. Z Prahy jsme měli od Caribe tour kontaktní telefon na Češku žijící přes 35 let v Havaně, která s námi uskuteční prohlídku města. S paní jsme se domluvili na druhý den na 9. hodinu (telefonuje se bez předčíslí, přímo jako místní hovor) a celodenní prohlídka Havany byla jednou ze světlých stránek naší dovolené, kde např. shlédnutí manufaktury na výrobu doutníků v centru města od zpracování listů tabáku a jejich třídění a úpravy, přes samotné jejich ubalování, několikeré kontroly, až po balení stojí za to. Je skutečností, že mnohé domy v Havaně samovolně padají nebo se rozpadávají, ale historické staré město za přispění pomoci ze zahraničí má již řadu domů opravených s krásnými atrii. Obyvatelé jsou vlastníky bytů uvnitř domů, o které se má starat stát, ale nemá na to, takže se bydlí ve slušných bytech, ale domy samotné již několik desítek let odchází. Na Kubě platí obyvatelé místní měnou, cizinci pak směnitelnými CUC, kde si Kuba uměle drží kurs 1 CUC = 1 USD. V tzv. obchodním centru vedle historického centra vznikají obchody i se zahraničním, zásadně však neamerickým zbožím, kde se platí jen CUC. K těm přijdou Kubánci nelegálně díky cestovnímu ruchu (asi 60% HDP) např. taxikáři, a některé soukromé restaurace s omezeným maximálním počtem podaných jídel, apod. Ale s těmi porcemi se to „řeší“ tak, že se prodává i do kelímku, a to se už nepočítá do celkového limitu. Byli jsme s paní průvodkyní v jedné z takových restaurací na obědě, kde nabídka odpovídala restauracím v centru Prahy – co do rozsahu, tak i ceny, včetně svíčkové, panenky, ryb, atd. – černý trh frčí. Návštěva Tropicana show proběhla v pořádku (velmi slušná úroveň) až na to, že pro nás do hotelu nikdo nepřijel (podotýkám, že jsme měli i všechny transfery předem zaplaceny) ani po 40 minutách čekání, takže jsme si zaplatili tam i zpět taxíka (ceny o něco málo nižší než v Česku). Další den dopoledne jsme se mimo program nechali odvézt na prohlídku místního historického hřbitova s hrobkami z bílého mramoru. Odlet byl plánován na 16,30 s tím, že ve 14 hodin pro nás někdo přijede do hotelu. Zástupce Solways nás dvakrát ujišťoval, že sběrný autobus má náš hotel jako třetí v pořadí, a že máme být trpěliví. Na poznámku, že máme hrazenu individuální přepravu nereagoval. Když bylo 14,45, vzali jsme si taxíka a odjeli na letiště. Řidič nevěděl ke kterému terminálu, my věděli jen že máme let na ostrov Cayo Largo. Tak nás dovezl na terminál pro vnitrostátní lety a odjel. Na obrazovce se také objevily hned dva lety na tento ostrůvek v časech po 5 minutách, ovšem až v 17,30. Zuzana se šla zeptat, kde se budeme odbavovat (do jiných destinací Kuby odbavení probíhala) a paní na info přepážce ji uzemnila protiotázkou – „ty chceš letět na Cayo Largo?“. A tak postupně probíhalo čekání s tu a tam uplatněným dotazem, ale nikdo nic nevěděl. Pak jsme zjistili, že jsme na nesprávném terminálu, ale to už bylo pro přejezd pozdě. A tak nám vstřícně vybavili změnu letu na ten, který skutečně poletí z „našeho“ terminálu za pouhých 12 CUC za oba. Fofrem na odbavení a kontrolu dokladů. V té chvíli cosi hlásili v místním rozhlase a zdálo se, že padlo jméno podobné Andrle, ale nebylo pořádně rozumět. Tak jsme došli do gate společného pro všechny odlety, kde bylo asi 30 místních obyvatel a usadili jsme se. Za chvíli přiběhla paní od odbavovací přepážky a odtáhla Zuzanu pryč. Ono se při kontrole kufru zalíbilo policistovi několik věcí – předně tzv. suchý Off proti komárům, a pak nějaký denní krém Zuzany za 2 tis. Kč a ještě cosi, vše prý je nebezpečné, protože to obsahuje alkohol. Nenechal si vysvětlit, že to ani žádný alkohol obsahovat nemůže. Ono jde o zboží na Kubě jen těžko sehnatelné. Tak se Zuzana s věcmi rozloučila a vracela se ke mně. Na cestě ale byla ona kontrola dokladů, když její pas byl v brašně se mnou. Po pěti minutách se vše vysvětlilo a Zuzana dorazila. To už pro nás došel zřízenec, že se poletí.

Tady stojí za zmínku, že vnitrostátní leteckou přepravu zajišťují státní kubánské aerolinie, a to jednak Caribean a Cubana. Naše paní průvodkyně z Havany nám říkala, že když máme individuální plán, tak určitě poletíme s Caribeanem, který má lepší reputaci. Kdybychom stihli plánovaný let z druhého terminálu, tak bychom letěli s Cubanou (viz následný let z ostrova), ale takto jsme skutečně letěli s Caribeanem, který neprovozuje letadla starší 30 let. Letadlo mělo 96 míst k sezení a na ostrov Cayo Largo jsme letěli tři pasažéři. Let byl vcelku klidný, i když se Zuzana bála, přistání bez problémů. Na letišti jsme zůstali ve tmě a sami – ten třetí cestující byl zaměstnanec letiště. Už jsme se ani nedivili, že na nás nečeká žádný odvoz do hotelu. Tak jsme poprosili místní zaměstnance, zda by šel zařídit nějaký taxík, čemuž se začali neprodleně věnovat. Tady je třeba si uvědomit, že ostrov Cayo Largo reprezentují tři hotely, malá vesnička u letiště s personálem hotelů a malé letiště, jinak prakticky nic. Asi po třech mých vypálených cigaretách a pěti kousnutí od komárů se podařilo zastavit ochotného řidiče otevřené tříkolky určené pro dva cestující. Kromě řidiče na prkně za ním seděla korpulentní Kubánka a protože tam není nic nemožné, tak kufry postavili za to prkno, Kubánka si šoupla Zuzaniny golfové hole mezi nohy, vedle ní si sedla Zuzana, no a já lehce visel do boku z onoho vehiklu. Díky bezokenní úpravě mne ale za jízdy ofukoval příjemný větřík (i večer tam bylo 30 °C). Cestou Zuzana zjistila, že dáma je kuchařkou v „našem“ hotelu, že dělává při snídani teplou – vajíčka, omelety a tak, a že jede do práce na noc. Jízda trvala jen asi 10 minut a až na prostorové možnosti byla příjemná.

Ubytováni jsme byli v hotelu Sol Cayo Largo 4* s předem vyžádaným pokojem v jedné z chatek v 1.p. s výhledem na moře. Namísto plánovaných 4 dnů jsme tu byli 3 dny – viz dříve změna letového plánu. Nádherné bílé pláže, slušná strava, půlka bazénu v rekonstrukci, ta druhá s mořskou vodou. Mne se toto nijak netýkalo, já si přijel léčit hnátu, tak jsem dny trávil na pokoji. A právě tady jsem pocítil chybu, že jsem s sebou nevzal kapky na eliminaci potíží při braní antibiotik. Řeknu to takhle – i pouhá čtyřmetrová vzdálenost mezi postelí a toaletou pro mne byla několikrát příliš dlouhá. A mně došlo, že musím hned přestat s antibiotiky. Druhý den už bylo lépe. Teploty přes den přes 30, jasno. Já nemohl do vody, jen na pokoji pod sprchu. Klima byla hlučná, ale funkční. Za zmínku tak stojí až náš odlet z ostrova na letiště Varadero. Bylo nás asi 40 a nahnali nás do letadla pro 40. Letadlo sovětské provenience bylo společnosti Cubana a vyrobeno na přelomu 50. a 60. let, tedy zhruba 50 let staré. Naštěstí až při válení na posteli na Varaderu jsem z nudy podrobně pročítal příručku o Kubě z roku 2003, kterou jsme si vzali s sebou z Prahy, kde bylo popisováno několik leteckých havárií této společnosti z let 2000 až 2002. Motory naskočily a stroj se začal řádně otřásat. To už se ale z kabiny pomalu vytrácel kyslík (bylo plno) a vedro v něm bylo stále horší. Poradil jsem Zuzaně, aby použila jakýsi knoflík nad hlavou, že by to měl být přívod vzduchu. Byl, ale vzduch nebyl. Namísto něj se ze štěrbiny začala valit horká pára, ostatně během chvilky se šířila pára ze všech těchto otvorů po celém letadle, ba i z míst na boku ze štěrbin, o kterých nebylo zřejmo, že tam nějaké jsou. Ale to už jsme byli ve vzduchu. Let trval 30 minut a turbulence občas zažívané i ve velkých výškách jinými letadly jsou procházkou růžovými sady oproti tomu, co se dělo tady za letu. To vše za neustále stoupající teploty v kabině a ofuku párou ze všech stran. I z bezvěrců se zde stávali modlící se věřící. Přistání bylo nicméně vcelku hladké a všichni jsme stroj totálně mokří od potu a skapávající kondenzované páry rychle opouštěli s nehynoucími vzpomínkami. Na letišti na Varaderu nás samozřejmě nikdo nečekal – jako obvykle. Možná u Solways spoléhají na to, že let jen občas někdo přežije a doletí.

Na Varaderu jsme si vybrali ten nejlépe hodnocený hotel ze zahraničních cestovatelských serverů, a to Paradisus Princesa del Sol 5*. Rovnou konstatuji, že pouze cenově, jinak slabší 4*. Krásný bazén, ale hluboký jen 90 cm, s dostatkem lehátek (ostatně mně to bylo stejně jedno), strava all inclusive – nám stačily snídaně a večeře bufetem – dostatek na výběr s čerstvě upravovanými masy před hosty na vyžádání, tedy bez problémů, jen mne znervózňovali občas po zdi lezoucí švábi ve výdejně. „Nechal“ jsem tam i bez pohybu 5 kg své hmotnosti. To není stížnost jen konstatování. Personál je v restauraci zhýčkaný bakšiši. Rád za ochotu a služby také dávám, ale tady byl vynucován a to mne utvrdilo v tom, že nedám. Chtělo to jen trvat na tom, na co mám nárok a mám zaplaceno; a pevné nervy. Za zvláštní zmínku stojí náš pokoj - vyžádali a zaplatili jsme si už z Prahy pokoj s výhledem na moře. To bylo z balkónu ve 2. patře naší vily asi 100 metrů, fakt paráda. Jen byla škoda, že 50 metrů od balkónu ve výhledu na moře byla laguna, kterou právě zaváželi, tedy denně krom soboty a neděle od rozednívání až do tmy jezdilo jedno nákladní auto za druhým a zaváželi a zaváželi. Do toho navážku rozhrnovaly dva buldozery, inu relaxační balzám. Byli jsme tam devět dnů. Asi 4. den jsme se seznámili náhodně s jedním českým manželským párem (paní zaslechla při večeři naši češtino-slovenštinu a přihlásila se s tím, že je ráda, že slyší mateřštinu; byla velmi povídavá), a tak jsme společně chodili po večeři na kávu do lobby baru. Nutno podotknout, že kávu mají na Kubě obecně výbornou - jde o jejich výpěstky. Nicméně již při prvním posezení nad kávou jsme pocítili chybějící zabavený spray proti komárům. Ona laguna byla jejich sídlem a teď, když ji začali zavážet stali se ještě divočejšími. Nálety před rozedněním po setmění byly kruté. Dostat během konzumace kávy s nějakým drinkem a cigárkem, tedy během asi 30 minut nějakých 15-20 kousanců byla běžná norma. Takže jsme pak chodili na kafíčko i ve 30 °C v dlouhých kalhotách, v ponožkách a s dlouhým rukávem, čímž se počet bodnutí eliminoval na jen několik. Z vyprávění Zuzany a manžela onoho páru se s Vámi musím podělit s technologií denního čištění pláže, jejíž písek nebyl bělostný jako na retušovaných fotografiích, ale tmavě šedý se spoustou nečistot, počínaje mořskými řasami, přes kelímky, brčka, leklé ryby, apod. Každý den ráno pláží projížděl křížem krážem traktor, za nímž byl připojen stroj podobný starému českému shrnovači sena. Tedy jakési zahnuté háky, které zajely 30 cm do písku a prohrábly ho. Poměrně dost podstatnou závadou byla rozteč mezi těmito háky asi 10 cm v důsledku čehož stroj posloužil jen k nakypření písku, vyhrábnutí starého svinstva na povrch a zahrábnutí toho z předchozího dne dolů. A tak denně stále dokola.
Světlým bodem bylo, že jsme druhý den našli za dveřmi pokoje cedulku reprezentanta Solways, který nám sděloval, kdy bude odjezd od hotelu a v kolik odlet s tím, že druhý den nám bude k dispozici v lobby. A byl tam. Nestačil se sám divit, že jsme měli takové problémy se všemi transfery (vyjma toho po příletu do Havany), když on má v poznámkách u nás poznámku individual a nikoliv skupinový zájezd. Ke cti mu budiž dáno, že náš následný odvoz od hotelu na letiště klapl na 3 minuty, kdy nás v hale vyhledal „náš“ taxikář. Jo, a ten reprezentant Solways se jmenoval Israel.
Úklid na pokojích probíhal denně, vč. výměny ručníků a osušek. Přesto nebylo možno chodit v pokoji naboso – stačilo si navlhčit papír a kdekoliv s ním přejet kousek podlahy – papír byl červenočerný. Já jsem trávil na pokoji celých devět dnů, v TV bylo přes 30 kanálů, vč. několika sportovních, takže jsem se na chvíli stal odborníkem na klubové fotbalové soutěže Jihoamerické, ale i Evropské. Díky mé stálé přítomnosti jsem vždy zachytil rozvoz nápojů do chladniček, takže jsem denně nafasoval čtyři vody á 1,5 l a měl tím pádem dostatek pití. PET lahve se ale do chladničky nevešly, tak jsem vodu konzumoval v pokojové teplotě. Ke konci pobytu mi vytékala snad i z uší a byť šlo o vodu z pohoří na Kubě – minerální, tak byla bez nasycení kysličníkem a tudíž hůře konzumovatelná ve větším. Nechci vodu vidět několik měsíců. Zuzana se prolétla i na jakémsi ultralightu – plátěné křídlo upevněné na nafukovací člun s pilotem a jedním cestujícím za ním. Let jsme měli ozkoušený už před léty z Dominikánské republiky a byla spokojenost.
Zuzana s sebou měla golfové nádobíčko, tedy vybavený bag vložený ve speciálním cestovním pouzdře, který jsme si nechali v Ruzyni zabalit do fólie. Takto s námi pouzdro cestovalo po celé trase. Na Varaderu je golfové hřiště, kam jsme předpokládali, že si půjde zahrát. Inu nebyla, jednak se jí moc nechtělo, ale hlavně u mne částečně přetrvávaly potíže zažívání a celkově mi nebylo moc dobře a bylo třeba nohu nenamáhat, ale léčit. Do pouzdra si vtipně vložila i jedny botičky, které potřebovala vyndat, protože těch pět dalších párů z kufru jí bylo málo. Tak pouzdro zbavila fólie s tím, že na letišti na Varaderu jej zas necháme zabalit. Na letišti byla skutečně balička, leč s malou chybičkou – stroj měl poruchu.
Jinak je na Kubě opravdu hezky.
Cesta domů již proběhla bez závažnějších poruch, ba i pouzdro s golfovou výbavou dorazilo v pořádku. Přiletěli jsme 16.12. večer a taxíkem jsme jeli z Ruzyně do Modřan přes Barrandov 90 minut – zácpa – taxikář říkal, že lidi v předvánoční Praze šílí a centrum je úplně zacpaný. Díky nočním teplotám minus 10 °C jsme prožili ze třicítek trošku šok, ale až na rýmu a moji hnátu relativně zdraví.

Václav a Zuzana 26.12.2009

další cestopisy
Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Dasuch 03.03.2011 20:56
 

už jsem se dlouho tak nepobavila :-D :-D :-D
Obdivuji váš klídek a nadhled, ale ono to asi jinak nejde.

Také je tu vidět, že CK je vlastně na obtíž. ;-) :-P
Díky za počteníčko, krásně napsané ;-) :-P ;-)

  • Anonym (8)
  • Anonym (7)
Zpět na všechny diskuze