A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Kuba - Cestopisy

kuba od vychodu na zapad 2011

cesta s kancelari adventura od vychodu na zapad. podsviceni pod textem, co udelal honza u svych "vlozek" do meho textu, se nezkopirovalo, tak holt tam kde jsou hacky a carky je to honzuv text ;)

Kuba 25.12.2011 - 8.1.2012

Silvestr na Kubě – poznávací zájezd s CK ADVENTURA

„Deník z cesty“ Ireny využil - použil, a vlastní poznámky do něj vložil Honza .

Po přečtení “deníku” a zejména vzhledem k názorové jednotnosti našeho pohledu na Kubu mne napadlo využít této “připravené osnovy” a ještě k tomu přidat další vyprávění toho, kde Irena nebyla, a jak jsem to viděl a cítil já. A tak jsem své poznámky či vyprávění vepsal tak, jak bych o Kubě vyprávěl kamarádům a všem dalším. Vysvětlení na úvod.

Irena s Petrem žijí v Rakousku a jako i jiní češi jeli s českou CK ADVENTURA na svou dovolenou. Proto Ireniny zápisky nemají háčky a čárky. Německý Word to prostě neumí. A protože Irena má pohybové omezení, tak se dlouhých pěších výletů nezúčastnila. Tím, že v některých dnech měla vlastní program, jsou naše zápisky zcela odlišné. Ona tedy píše bez hacku a carek a já jsem své poznámky podbarvil.

Průvodce Martin, tvůrce zájezdů na Kubu, má místní skvělé znalosti, neboť v době 1986-1988 zde jako geolog pracoval. A protože jako geolog nejen pracoval, ale v té době i poznával Kubu má stálé kontakty s místními. Proto ten zájezd jede kudy jede a mine i turistickou zónu na písečné kose – poloostrověVaradero.

23.12.2011
Tak jsme si v lete rikali, ze se na to vykasleme a pojedeme o vanocich zase nekam do sveta.
To jsem jeste netusila, jak doslova to bude mysleno.
14 dni pred odletem jsem dostala zapal plic. Tyden jsem byla vazne nemocna, tyden jsem se z toho lizala. V den odjezdu jsem kaslala uz jen celkem decentne. Alespon z meho pohledu a ve srovnani s tim, co jsem zazila ten prvni tyden, kdy si sousedi mysleli, ze zavreli ve sklepe omylem nejake zvire.
Tak jsme 23.12. oslavili nejdriv Petrovy narozeniny. Pak jsme vybalili oba batohy, probrali znova, zda to vsechno opravdu potrebujeme. Neco z toho zase zabalili, pojedli jsme v predstihu rybu se salatem a sli spat.

Naše rozhodnutí, že v době o vánoční nebudeme chodit z návštěvy na návštěvu a přejídat se cukrovím jsme dodrželi. Je to jednoduché. V září vyberete a zaplatíte v Adventuře silvestrovský zájezd, a přece nenecháte ty peníze propadnout. Pak Vám tedy nezbývá než se včas zabalit a odjet. Sedíme den před Štědrým dnem na celorodinné večeři. Zabalit věci na cestu jsem zatím nestihl, zítra je také den.

24.12.2011
Jiz nacvicenym zpusobem jsme odjeli autem na nadrazi a vlakem do Mnichova na letiste. Pak tentokrat letadlem do Parize na letiste Charles de Gaule. Odtud jsme prejeli vecernim mestem shuttle busem na druhy okraj Parize na jizni letiste Orly. Jeli jsme budto ctvrti kde bydli lide, kteri vanoce neslavi, nebo vsichni sedeli potme a cekali az prileti “noel”. Stromecek blikal jen pred nakupnim centrem.
Z letiste Orly nas hotelovy busik odvezl do blizouckeho hotelu Hilton. Petr se obaval neprimereneho luxusu. Zbytecne. Obycejny hotel bez jakehokoliv sarmu. Oteviraci okna v pokoji jsou za priplatek. Ale je proste hned u letiste odkud mame zitra letet na Kubu.
V pokoji jsem slupla rizek. Salat potreti uz nechtel ani jeden z nas.
V posteli jsme si rozdali darky, zavolali detem, ja usnula a Petr, jak jsem pri procitnuti obcas videla, sledoval vanocni porad televize ve francouzstine ze ktere neumi ani slovo 
Holt stedry den jinak. Druha varianta ale byla 25.12. vstavat kolem 3. hodiny rano abychom byli v 7. hodin v Mnichove uz v letadle.

Balím věci na cestu a Ježíšek je jenom symbolický. Musím to stihnout, než k nám dorazí z Brna vůdce výpravy Martin. Vzhledem k tomu, že sraz je ráno na letišti v 5,15 hod (myslím tím Pražské letiště Václava Havla) je nesmysl, aby trávil stědrovečerní noc přepravou do Prahy. Pak už vůdce výpravy 2 x volá mobilem že zabloudil, a žádá o rady kudy k nám. Jestli s touhle orientací povede náš zájezd, tak se máme na co těšit. Kuba je naštěstí ostrov a tak neoprávněný přechod hranic do vedlejšího státu opravdu nehrozí. Nakonec dorazil a tak rumem zahajujeme zájezd na ostrov rumu.

25.12.2011
Takhle cestovali zbyli ucastnici vypravy, kteri priletali az dnes z Prahy. Celkem nas bude 20. Jedeme s ceskou cestovkou Adventura.
My jsme se dnes vyspinkali a uz pres hodinu snidali, kdyz nas z poklidu vytrhl telefon Martina, naseho vedouciho. “Kde jste?” “U snidane.” “ Tak sebou hodte, let je posunut o dve hodiny dopredu!”. To vneslo aktivitu do naseho dne.
Let byl nejspis posunut oficielne proto, abychom stihli ten puvodni odletovy cas. Tolik kontrol na letisti jsem videla malokde. Pri check in jsme s Petrem dostali v letadle sedadla ve dvou uplne ruznych mistech. A Petr mel vedle sebe pana, ktery si mel dle velikosti sveho tela, koupit letenky dve. Ze pretekal na sedadlo sve drobounke zeny bylo jedno. Ze pretekal na Petra vadilo. Nakonec jsme si s Petrem mista vymenili, ja mam preci jen mensi ramena.

Sraz na letišti OK, a tak do letadla a hned jsme v Paříži. Tady čekají domluvené mikrobusy a celý zájezd se během 40 minut přesouvá z Charles de Gaule na Orly. Je prý změna v odletových časech. Vůdce Martin volá Petra s Irenou, kde proboha jsou, check in již probíha. To že AIR CUBANA změnila odletový řád je i pro ně novinka. Během check in mají “francouzi” několikrát přestávku na kávu, a tak Petr s Irenou to stíhají a odbavují se společně s posledním účastníkem naší výpravy.
A nyní technické překvapení – letíme Iljušinem IL-96, prý kubáncům z doby spolupráce se Sovětským svazem a zeměmi RVHP zbyly ještě dva létající kusy. Je to linka Paříž – Havana s mezipřistáním v Santiagu de Cuba.

Ledadlo je smeska. Turiste a Kubanci. Kubanci nesedi, ale maji vetsinu cesty mejdan a pohodu. Jsou lehce tretkovite a blejskave obleceni. Muzou to byt jen kubanci, kteri ziji z nejakeho duvodu v cizine. Provdani a pozeneni, nebo druha generace v cizine uz narozena. Krome kubancu, kteri dokazi prokazat, ze jejich predci jsou spanele a maji tak narok na spanelsky pas, kubanci cestovat nesmi. Takove ostrovni vezeni.
Turiste se zacinaji “kubanizovat”. Jidlo bylo fajn, ale jakekoliv dalsi piti na desetihodinovem letu bylo uz za penize! Wc bylo 7 a z toho behem chvile byly tri uz zavrene. Film ve spanelstine jsme videli dvakrat. Asi byl dobry. Personal se neusmal ani jednou. Asi je na to trenujou, nebo vybiraji.
Cestu absolovujeme v letadle Il 96-300.
Ted kdyz to pisu, mam pred sebou jeste tri hodiny letu. Nastesti jsem mela v batuzku jeste jeden rizek!

….v 17,00, tedy evropskych 23,00 jsme pristali v Santiagu de Cuba na vychodni casti ostrova svobody. Pristavat a startovat zde mohou jen mala letadla nebo vetsi kdyz nemaji v brichu palivo. Startovaci a pristavaci draha je sakra kratka. Povedlo se a z letistni zdi na nas mrkal prvni Che.

Na polní travnaté dráze jsem v malém sportovním letadle již přistával. S letadlem o velikosti mezikontinentálního airbusu už skoro vlastně také. Při pohledu přední kamery z kabiny pilotů na obrazovku televize, to při přibližování na ranvej tak vypadalo. Byl to ale starý dobrý, tak 60-letý beton.
A protože v tom IL-96 není nakládka zavazadel kontejnerová, vyndavali potom kufr po kufru, bednu po bedně klasicky ručně. Tady už jsme pochopili co je to kubánské pracovní tempo.
Polovina cestujících zde naštěstí vystoupí a kubánci si rozeberou ty vyložené bedny. Takto odlehčené letadlo s palivem na dolet jen do Havany se rozjede a podaří se mu včas i zvednout.

Po pruniku dotazovou vstupni barierou letiste na Santiagu de Cuba, pri ktere nam cuchaci pes nevycuchal nase cabajky a jak se pozdeji ukazalo jinym souputnikum slaninu, na nas cekal nas ridic s cinskym autobusem, prvni krasne stare auto pred letistem a na Petra prvni zajimave kubanky.
Tim busem jsme odjeli rozmlacenou silnici do nejlepsiho hotelu v Santiagu. Ma i bazen. Bazen ma ale cerveny praporek a to znamena, ze ted se koupat nesmis! . Kubanizace ucastniku zajezdu pokracovala sympaticky. Na uvitanou jsme dostali prvni “cuba libre”, pul rum, pul kubanska kola. A po prvnim “breefingu” kolem 1 hodiny evropskeho casu a prvnim kubanskem dobrem pivu Bucanero, jsme se dozvedeli, ze dnes je zde vecer show. Tak se neslo spat ale na show, cehoz nikdo nelitoval. Show byla show. Ale asi 15 ucastniku to melo docela na urovni vymyslene a nacvicene. Ale hlavne, jak se tihle lide umi hybat! To nemuzes ze zadneho evropana dostat. No Petr to tu nebude mit snadne!
Nevim co se zdalo jemu, me nic. Spala jsem jak zabita do 7 hodin rano, tedy 13.hodin v Evrope.

26.12.2011
Program cesty se malicko meni a nejsme v Santiagu dve noci, ale jen jednu. Tedy na start!
Snidane v hotelu je bohata jako v kazdem jinem evropskem hotelu. Byvse varovani, ze na Kube je kava ale ne caj, davame si do kapsy par cajovych pytlicku pro Petra, ktery kavu nerad.

V 8 hodin jsme u smenarny a v 9 jsme stale jeste u smenarny. Pani nema kam spechat. My ano. Odjizdime na dve hodiny do mesta. Za ty dve hodiny stihneme videt prvni uzasna stara auta, nadychat se cerstvych silny vyfukovych plynu, navstivit dum, ve kterem zil Velazquez, ktery jako prvni mistodrzici se marne snazil chranit domorode indiany. V dome je ted museum nabytku. Podivali jsme se do rozpadajici se katedraly, kde na kazatelne byl misto kneze KYCOVY vanocni stromek , koupili jsme si susenky a pivo v tuzexu za pessos convertible a na ulici “pessos pizza” za 4 pessos nationale.
1 pesso convertible neboli CUC je cca 1 euro, 1 pesso nationale je cca 1 kc. K mene a platidlum na tomto ostrove se ale jiste jeste vratim.
A trefili jsme zpatky k autobusu.

Pri vyjezdu z mesta jsme jeli kolem kasaren Moncada. Ma jeste krasne historicky rozstrilenou, jinak ale vyrazne zlute nabarvenou, fasadu.
Historie Kuby je popsana leckde a ma hodne faset. Stejne tak jako je „jefe comandante“ osobnost mnoha pohledu.
Snad jen opravdu uplne v kostce.
Pres Velasquezovy snahy ochranit indiany je spanele vytloukli temer vsechny. Jeden z indianskych odpurcu dokonce pred smrti odmitl prestoupit na katolictvi, protoze by v nebi byl zase se spanely.
Nekdo na spanely ale pracovat musel, tak zacali na ostrov vozit africany. Jaky to byl zivot pro obe strany je znamo. Na rozdil ale treba od USA na Kube smeli lide z jednoho kmene, oblasti, zustavat pohromade. Tak si uchovali hodne svych zvyku, rytmu a buzku.
Prvni pokusy o nejakou revoluci byly ve znameni osvobozeni se od spanelske nadvlady nad ostrovem. Prvni dopadli spatne pro revolucionare, posledni za dopomoci USA pro spanely.
USA si pak v dobe prohibice udelalo z ostrova USA casino all inclusive.
Tehdy se na scene objevuje Castro a Raul. Synove sluzky a bohateho statkare. Tatik si ale jejich mamku vzal az kdyz byli kluci uz dost velci.
Castro se ozenil s dcerou jednoho z nejbohatsich muzu Kuby. Vystudoval prava a hodlal kandidovat na presidenta. Volby byly ale zmanipulovany a Castro se snazi o prevrat.

Nejdriv prave zde v Santiagu. Akci zradily detaily. Auta jeho spolecniku ve spleti ulic zabloudila, protoze se zde jejich ridici nevyznali a jini se do kasaren nedostali, protoze je odhalila straz kvuli nepatricnym botam k uniforme.
Vetsina ucastniku tehle akce byla pak po krutem muceni mrtva. Castra a jeho bratra zajali po nekolika dnech v okolnich horach. General, co ho zajal, mu zachranil zivot tim, ze ho odvezl, ne jak mel, na policii, coz by neprezil, ale k soudu. Zato sel do basy pak ten general. Ale kdyz se pozdeji “dobra vec podarila a revoluce zvitezila” dostal general od Castra vysoky urad.

U soudu se pak Castro sam hajil znamym projevem… “historie mi da za pravdu”. Odsedel si 3,5 roku a byl vyhosten do Mexika. Zde se k nemu pridava idealista, argentinsky charismaticky lekar „Che“.
Ani jejich dalsi pokus nebyl moc zdarily. O pristani jejich lodi Granmma se vyjadril pozdeji Che, ze to nebylo pristani, ale stroskotani. Vetsinu jich zase hned pochytali.

O to vic je uzasne, ze asi devet muzu dokazalo zmobilizovat zemi tak, ze americany a zkorumpovaneho presidenta Batistu nakonec opravdu z ostrova vypraskali. Asi tu motiv byl! A imperialiste americane z toho maji mindrak jeste dnes.
Kousek Kuby americanum vsak za nehty zustal. Quantanamo. Stejne jako tehdy si i dnes tam muzou delat to, co by jim doma na pevnine ze zakona neproslo.
Puvodne chteli americane odtud kontrolovat panamsky pruplav.
Smlouva o Quantanamu rika, ze plati tak dlouho dokud ji OBE strany nevypovi. No a to se americane brani zuby nehty. Kubanci dostavaji rocne “najemne” 4000 $. Na penize nikdy nesahli, nebot to vidi jako okupaci a ne pronajem.

Prý těch 4000 USD dostávají každoročně šekem a ten šek si nikdy nenechal Fidel proplatit. Tím by uznal Smlouvu o pronájnu z roku 1903 a dodatkovanou 1924 (jestli nám Martin nelhal) jako platnou a on to vidí přece jinak.

Tim smerem jsme vyrazili. Na vychod. Prekvapilo me nakolik byly vesnice kolem silnice upravene. Zadny luxus, ale taky zadna spina a zadne hromady odpadku. Naopak okraje silnice vysekane a zametene. Kytky, tu a tam pomnicek a na domech namalovane revolucionarske napisy na omitce.
Jak tu travu sekaj jsme videli pozdeji. To si vezmes macetu, privazes ji na klacek a pak tim mavas. Cas mas……

Zadne zastavovani cestou moc nebylo. Jen u “motorestu” s vyhledem na budovu s napisem socialismus nebo smrt a u morskeho skalnateho vysoke pobrezi s krasnymi vyhledy a krasnymi kaktusy. Az pozdeji si uvedomime jak se priroda v tehle casti odlisuje od zapadni. Meli jsme sest hodin na to dostat se do Baracoa. Prvniho mista kde na Kube pristal Kolumbus a vyjdril se, ze tak krasne misto jeste nevidel. Bodejd by ne. Konecne sous.

Já ten nápis “Socialismus nebo smrt”, který je na Kubě všude, vidím jako možnost demokratické volby. Každý kubánec si přece může vybrat pro co se rozhodne.
To jsem si ale uvědomil až tak třetí den pobytu.

Baracoa byla do roku 1960 dosazitelna jen po mori. Az pak dostaveli kubanci silnici, s jejiz stavbou zapocali americane. La Farola! Drzi dodnes. Jen obcas chybi na strane dekly na kanal asi tak metr krat metr. Docela past nejen pro auta ale hlavne pro kola! Adventurni cyklisticky zajezd se splha touhle silnici dvakrat. Tam a zpatky. Nikdo z busu jim to nezavidel. Ani nahoru ani dolu. Sest mesicu v roce zde pry prsi a pak to pry desne klouze.

Nam neprselo tak jsme byli v Baracoa za svetla na autobusovem nadrazi, kde na nas cekali mistni aby si nas rozebrali do svych “casa particurales”, tedy penzionku. Po rozpadu SSSR a tedy v krizi dovolila vlada vyvolenym pronajimat cast svych domku. Modra sipicka namalovana na domku znamena , ze tam se mohou ubytovat cizinci, ostatni barvy jsou pro mistni.
Asi tak jsem to cekala. Jihoamericka kycovita chuda barevnost. Snaha je, penize nejsou. Levna kuba neni! Ubytovani v takovem domku vyjde podle toho kde to je, mezi 20-50 cuc pro dva. Snidane 3cucy a vecer 7 cucu. Kdyz je ryba, langusta, krevety atd… o 3 cucy vic. Kubanci nesmeji mit mnohdy lode. USA je holt 60km blizko. A tedy je rybareni problem.

“Casa particurales” drží nařízený standard pro zahraniční turisty. To znamená, že turista má jedinou místnost v dome se zaskleným oknem – svojí ložnici. Vypadalo to u nás tak, že původní výplň okna žaluzii sklopili do pozice zavřeno, a k tomu z vnitřní strany přišroubovali zasklený rám. Potom někde vyříznou díru a do ní vloží klimatizaci za účelem zmrazení turisty. Pak ještě pokoj musí mít ledničku a v ní nápoje – vodu, limonádu a pivo. Turista má většinou i vlastní koupelnu. Také by měl mít turista sebou i vlastní prkénko na WC. V hotelech na Varaderu a v Trinidadu prý bývá, ale tam jsme zase nebyli my.
Za to snídaně a večeře jsme si od domácích vařit nechali.

My jsme dostali dobrou cockovou polevku, rybu s pecenym bananem v kokosove omacce, vybornou ryzi (kterou si spravny kubanec ale nahazi do te cockove polevky, coz jsme neudelali), a jeste pecene sladke brambory. Mnam. V prubehu zajezdu jak jsme tak bydleli vsichni na stridacku lepe ci hur, jsme si sdelovali kdo co jedl. Vesmes jsme se shodli na tom, ze to bylo dobre a bylo toho moc!. Casem jsme se naucili si nechavat neco od vecere do housky na obed na dalsi den. Co jedi nasi domaci nevime. Nikdy za tu dobu nejedli s nami. Musim priznat, ze me to nevadilo, ze jsme byli u jidla sami. Hlad ale nemaji. Tlusti jsou temer vsichni nad 25 let.

Pred veceri jsme se sli jeste projit do okoli. Smes turistickych hospudek a mistni chudoby.
Na vecernim “breefingu” u kostela, kde je pry nejstarsi kriz na Kube, jsme se dozvedeli, ze druhy den je na programu vystup na El Yunque. Znamena to kovadlina a je to stolova hora nad mestem. 3 hodiny nahoru. To pro me neni.
Jsme s Petrem k.o., tak jdeme do postele. Ostatni si jdou jeste sednout k muzice. Petr se snazi predbalit si na rano. Ja to vnimam jen obcas, kdyz mi hodi na posteli batoh na nohy.

27.12.2011
Uz jsme se asi preridili na kubansky cas. Spime bez problemu do pul 7. Snidame skvelou kavu, Petr ten hotelovy caj, ktery pani domaci rada prijala. Skvele banany, nic moc papayu, docela dobre housky a vajicko, ktere nam dnes jeste chutna. Paty den uz ho nebudeme chtit .
Petr se pak vydava na sraz na vystup na hor. Ja si povidam jeste s pani domaci. Jde to dobre. Cvicim spanelstinu a pani umi dobre anglicky. Vcera nas jeji matka prekvapila jak dobre hrala na klavir. Pry byla ucitelka na klavir a vystudovala konzervator.
Pani sama je lekarka, endokrinolozka. Ted ma volno, protoze jsou vanoce. Studovala pet let, pak rok ve spitalu, po te tri roky povinne socialni sluzba nekde na venkove. Jeji mesicni plat je asi 27 cucu. Policajti a urednici maji pry vic, protoze dostavaji baksis od tech co po nich neco chteji. Lekar je tu od toho aby slouzil zdravi lidu.
Zvazovaly jsme zda ma zavolat kolegu abych se podivala na rentgen. Ja se mela ale sejit jeste s Dankou, ktera take na vystup nesla. To jsem jeste netusila, ze je take lekarka. Kdyz jsme se sesly, tak jsme to zvazily. Dohodly se, ze mame dovolenou a tedy do spitalu nejdem. Nekonec se ukazalo, ze prislusny radiolog ty dny stejne nebyl ve spitale. Zpetne toho lituji.
Ted jsme ale nejdriv zasly do galerie, Pak jsme se nechaly kolotaxi odvezt k pevnosti, kde je muzeum ( a zaplatily za kolotaxi vic nez co bychom zaplatily jako jiz zkusene o par dni pozdeji).
Pevnost je maly nizky domek se sbirkou od mistnich sneku az po stary sici stroj. Me nejvic zaujala deska s prehledem kolik je tam ruznych a ruzne barevnych druhu drev.
Odtud jsme dosly mestem zpet do centra. Cestou jsme videly prodejnu knih, sama nezavadna literatura, fitnesscentrum, sami svalnatci a tuzex. Takovy 1 eurovy obchod, ale s cenami jako u nas v opravdovem obchode.
Lide jsou mili, slusni a nevtiravi.
Jeden dum na spadnuti si fotime a kdyz se chci na tu trosku kouknout jak vypada uvnitr jsem konfrontovana s bezici barevnou televizi. Na jinem dome si fotim krasny znak svazu kubanskych zen. V jedne ruce miminko, v druhe samopal. A na dalsi trosce domu ctu hlinkou napsany napis, ze Baracoa je jiz 500 let krasna.
Nakonec jsme se vysplhaly az nahoru ke castellu, drivejsi pevnosti, dneska hotelu s bazenem.
Sedime tu uz dve hodiny a zatim jsem byla jedina kdo byl ve vode. Je holt zima ;)
Vyhled mame na tu stolovou horu. Ted by meli byt nasi nahore. Jsem zvedava s cim se Petr vrati.
A zacinam mit hlad. Jdu na vyzvedy k baru.

Spravily to spagety s maslem a zase to dobry kafe!
Zbytek odpoledne jsem stravila ctenim a unikem ze slunicka. Problem bylo to, ze stin byl pod palmama. Pod kokosovyma palmama! A to jsme se bala.
Kolem pate jsme to chtela uklidit a jit do mesta, kdyz se vyrojila nase horska vyprava. Zablacena byla uz jen trosku. Vetsinu smyli po sestupu v rece pri koupani v nadherne tuni. Spokojeni byli vsichni.

Bez Ireny a Danky ráno vyrážíme autobudem k NP Alejandro de Humboldt. Autobus na konci města brzdí a přiskakuje k nám do busu kubánská dvojice. To je náš místní kontakt s manželkou, co zprostředkoval ubytování v Baracoa a neoficiálně pro Adventuru průvodcuje nejen poznávací zájezdy, ale i cyklistické. Martin jej zná už od roku 1987. Po 40 minutách jízdy polními cestami tropickým pralesem – křovím končíme s busem u brány NP. Vyrážíme k řece Duaba, kde nám všem kubánský průvodce mačetou naseká hole a začíná brodění. Informace, že to bude po kolena není pravdivá, a tak účastníci postupně vyndavají z kapes mokré peníze, mobily a kapesníky.
Botu co chtěla uplavat se podařilo zachytit o 30 metrů níže zdatnému plavci Stanovi.
A pak už jen místním lesem po mokrém klouzavem jílu stále vzhůru. Cestou je tak po 1,5 hodině stoupání ještě zastávka v chatrči s ovocným občerstvením. Za 1 CUC, tedy 0,8 EUR je zde volná konzumace. Banány, ananasy, pomeranče, kokosové ořechy, atd. A pokud něco dojde, tak manželka místního pěstitele nebo jeho děti to ihned přinesou. To jsme ještě nevěděli, že při sestupu dostaneme totéž občerstvení již zadarmo. Platili jsme přece cestou nahoru.
Po tomto ovocném obžerství začne dobývání stolové hory. Za hodinu výstupu jsme nahoře, špinaví, zpocení, zarudlí a zchvácení. Je vidět i moře se zálivem v městě Baracoa. Slunce strašně “pere”. Začíná nejtěžší část cesty – jízda po patách v jílovém korytu z vrcholu stolové hory.
Vše dobře končí, jsme zpět dole u řeky. Smýváme v peřejích bahno, koupeme se v tůni. Z protějšího břehu připlave kubánský průvodce a má v tašce chlazená piva a limonády. A pak zas chvíli cesta lesem, brodění a jsme u autobusu a jedeme zpět.

K veceri jsme meli krevety v omacce, nejake male smazene “rybi cervy”. Pry malilinkate rybicky, za ktere se ve Francii draze plati. Jako priloha byla krome bananu, ryze a sladkych brambor, konverzace s pani domaci.
Za licenci na pronajem pokoju plati mesicne 150cucu, jedno zda jsou pronajate nebo ne. Resi to tim, ze mimo sezonu pokoj na tu dobu odhlasi. S pronajmem a varenim pomaha cela rodina. Mam pocit, ze jsou jinak vsichni bez prace.

To uz se venku stmivalo a byl cas jit na “breefing”. Breefing byl za tri minuty odbyty a slo se do hospody. Nejaky band tam hral a zpival, kazdy kdo do hospody vlezl se zacal nejak pohupovat. Dokonce se jim podarilo castecne rozpohypovat i nas, zkostnatele evropany. Kdyz jsme sla spat hrala muzika na kazdem rohu a mesto bylo uplne vzhuru a plne mladych i starych. Asi je znat, ze jsou svatky a prazdniny.

28.12.2011
Odjezd byl z autobusoveho nadrazi. Kdo videl kubansky film “cestovani po kubansku” neboli „Lista de espera“ , vi o cem mluvim, kdo ho nevidel, mel by ho videt. http://www.sms.cz/film/kubanska-cesta-poradnik Busikem jsme jeli asi hodinu za mesto, kde byli vcera nasi na tom vyslapu.
Ted nas cekal vylet ke kaskadam. Ja jela na osliku, ktereho mi Martin, nas vedouci, domluvil. To bych neusla. Na prvni zastavce nam nekdo ukazal jak leze na palmu pro kokos a par jich shodil dolu. Asi se nema rikat dostal do kokosu ale dostal kokosem. Pobyvat pod kokosovou palmou je risk.
Pak to bylo tak 300m pres koreny a kameny k rece. Pro me docela namahavy teren ale ta odmena. Krasna cista tepla reka!

Přeplavali jsme řeku a vstoupili do jejího levého přítoku co se řítil dolů vedlejším údolím. Po vzniklých kaskádách a v peřejích jsme lezli přes tři jezírka až do toho nejvyššího. Tam nastala koupačka a povalování. Voda tekoucí po sluncem rozžhavených vápencových skalách mohla mít příjemných 28 stupňů C. Klid, pohoda, zkrátka odměna za včerejší blátolezení. Také jsme zde probrali zážitky z včerejšího posezení v hospodě “Na rožku”. Ti co byli na zájezdu jako singl popisovali taneční umění svých kubánských protějšků, sezdaní muži pak vyhodnocovali chuť třtinového rumu a správné poměry jeho míchání.

Cestou zpet jsme zastavili u domku kde nam dali ochutnat sve vyrobky. Cokoladu, tu muzu. Kakao z kakaa a kokosoveho mleka, to nemusim. A kavu. Uzasna! Take zde delaji kakove koule. Z kakaoveho plodu vyndaji a ususi seminka, namelou je. Pak z nich vylisuji kakaove maslo a ze zbytku uplacaji kouli. Pry se nezkazi.

Domek kde to bylo byl HODNE skrommny. Nekdy nekdo tady postavil chatrc a ted tu zije rodina. Kdyby stat chtel pudu zpatky, museli by domek zbourat. Ale nejspis se to nikdy nestane.
Byty a domky se donedavna mohly jen dedit. Ted snad uz i prodavat. Ale jiste na to budou omezeni a formulare.

U tohoto domku stála cedule zákaz fotografování a malá vodní elektrárna. Tedy jiný domek – betonová kostka 3 x 4 metry. Do domku vedla trubka s vodou o průměru 15 cm a turbína točila generator. A pak dráty na trafo a další dráty na okolo procházející linku – rozvod elektriky v tomto malebném údolí.
V domečku pak seděl manžel té paní co dělala kakaové koule. A protože jsme si od té paní nějaké výrobky koupili, tak jsme se směli do elektrárny podívat, ale fotit již NE.
A ten manžel tam seděl a držel se toho kola co se jím pouští voda na turbínu. A každou chvíli s ním pootočil nějakým směrem. Koukal totiž na měřící přístroj a když frekvence elektrické sítě poklesla pod obvyklých kubánských 60 Hz při 110 voltech, tak vodu přidal a když po chvíli zase byla frekvence moc vysoká tak vodu ubral. Ten soudruh to měl to v paži a na žádnou automatiku se tady nespoléhájí.

Dalsi byla na programu plaz u atlantiku. Krasna. Atlantik byl prijemny a cisty.

Pláž je cca 25 km severně od Baracoa u zálivu Cayoquaneque.

Mistni hosi promyslene nabidli talir se smesi ryb. Tomu se nedalo oddolat. Kose tam nemeli, zbytky zlikvidovala prasatka, ktera se potulovala po plazi.
A doma k veceri humr! Mnam!
Malem to byla romanticka vecere pri svickach, protoze nekolik hodin nesla elektrina. Ale k veceri rozsvitilli, tak mohlo byt i nasledujici predstaveni skupiny, ktera tancila na stare africke rytmy. Ty tance vetsinou vice ci mene pry znazornuji sexualni styk muze a zeny. Zaprve nemam africke obyceje moc rada, jsou na me moc hrube a zadruhe jsme malo videli, protoze osvetleni bylo vic nez chabe. Takze ano, chapu, ze mistni kultura a hudba na tehle zakladech vyrostla, ale me je ta jeji soucasna forma, ktera znela mestem, kdyz jsme se vraceli domu, milejsi.

Instrukce od Adventury – baterky, nejlépe čelovky s sebou byla na místě. V našem případě probíhalo během večeře několik pokusů, jak město znovu rosvítit. Postupně se to podařilo a pro mne jako “člověka z oboru”, který večeřel na střešní terase domu, to byl také hezký zážitek. Po této zkušenosti jsme vždy se soumrakem nasadili čelovky na krk a sundali až po zalehnutí do postele.

29.12.2011
Rano zabalit, zaplatit a na bus.
Busem zase zpatky pres la Farolu na jih ostrova. Cestou jsme zastavili nakoupit ovoce a ty kakaove koule.
Mame cervene a moc dobre banany.
Pak jsme se asi hodinu rachali v karibiku. Byl to takovy peeling kaminky. Byly silene vlny a jakekoliv snorchlovani tedy nemozne.
Nejvetsi zazitek byla ale tady cedulka na plazi. Narizovala, ze koupat se smis jen od 8,30 do 12 a od 14 do 17. V oceanu!   . Proc?!?!

Pak jsme prejeli zase pres Quantanamo a nad Santiagem az do mesta Bayamo. Cesta po “dalnici” je zajimava tim, ze je poloprazdna, takze se na ni ta ojedinela stara auta dobre vyjimaji. A znacka pro tri jizdni pruhy narizuje. Vlevo max.90km/h, uprostred 60 a napravo konske potahy.

Bayamo je misto, kde vznikla prvni revoluce za nezavislost Kuby proti spanelum. Dopadla spatne a obyvatele Bayama mesto pak radeji sami zapalili nez aby se dostalo do rukou spanelu.
Dost zoufaly cin. Dnes tedy ze stareho mesta zustala jen jedna ohorela vez. Zbytek je novy a oproti Baracoe vystavni. Na jeho nakupni pesi zone jsme nakoupili pesso pizzu, coz by bylo fajn, kdyby se pres to, ze meli nas jako kupujici v obchode, nerozhodli, ze ted maji pulhodinovou prestavku, protoze se meni sluzba. Zaobdivovali jsme vykladni skrine…. Tri kartacky na zuby, jeden sampon, jedno mydlo…..A na namesti jsme stravili vecer. Prave se zde chystala nejaka slavnost. Zacalo to slibne, jakymsi tanecnim vystoupenim. Pak ale na radu prisly projevy a predavani cestnych plaket. Moc me mrzi, ze jsme si to viva Fidel, viva Raul a viva Kuba nenatocili na video. Ta dikce a frazovani je mi jeste stale znama!
Mimochodem v tomto meste vznikla kubanska hymmna.
Dobrou noc.

30.12.2011
Den, ktery mi portvrdil, ze jet sem sam autem, by bylo hloupe.
Alespon pokud by clovek chtel videt i vychod ostrova. A pokud mohu zatim soudit, tak Baracoa je opravdu uplne jiny svet nez stred a zapad.
Prejezd mezi vychodem a stredem zeme je nudny. Placata zeme, silnici lemuji pole cukrove trtiny. Pokud bys jel sam autem, stejne se nikam divat nemuzes, protoze pozornost pouta silnice. Plnohodnymi ucastniky provozu jsou krome aut uctyhodneho stari a vzezreni take kola, kone a povozy tazene konmi ci voly. Takze kdyz se zrovna neda predjet, jede bus sporadane kilometry za kolem ci vozem.
Dalsi urcujici faktor je stav silnice. Pri rychlosti 90km by se auto asi vzneslo. Mam pocit, ze nas ridic zna silnici nazpamet, protoze vzdy vcas pred nejakou bouli brzdi. Asi se to uz roky nezmenilo.

Prvni zastavka byla ve meste Camaguey. Zpusob prohlidky tohohle mesta se mi libil. Rozebrali si nas riksove a vozili nas mestem. Na namesti jsme nad sochou osvoboditele dokonce mohli vyfotografovat vedle kubanske vlajky i postovni letadlo, ktere vozi postu do malo pristupnych mist v horach. Ty tu jsou totiz taky. A my se k nim na konci dne priblizili.

Tesne pred nimi jsme ale jeste uhnulil do mesta Sancti spiriti. Stred mesta je uplne jiny svet. Ukazka toho jak by to mohlo vypadat, kdyby….pesi zona, upravene domy. Jen pohled do obchodu nas vzdy vratil do realu. Ale po ulici chodili moderne obleceni lide. Jak to delaji? Asi jako my kdysi. Seda zona smeliny.
Petrovi se zde podarilo superfoto damskych nohou.

Martin nam rikal, ze dela dlouhodobou resersi na tema holeni chlupu mistnimi damami. Ony totiz chlupate jsou dost. Holi se. Do puli stehen. Pak je tak 10cm a pak zacinaji kratasy. Jak rika Martin, jeste 15cm a bylo by to super. Na dotaz, proc se holi takhle, dostava pry ale odpoved, protoze se tak holila babicka a maminka….. 

Za rohem pak byl uz jiny svet, jak ho tady zname. A taky tam stal nas bus. Zavezl nas pod hory. Tam jsme prelezli do nakladacku a ten nas zavezl do lodge v narodnim parku.
Hezke misto, skvele jidlo, dobre piti.
Vecer nam Martin pustil na dvd film Havana blues. V Havane jsme jeste nebyli, ale uz ted ve filmu chapu zpusob zivota lidi na Kube vic. Film me rozesmutnil. Emigrantske tema nam jde stale jeste pod kuzi. Stale jeste vime jake to je loucit se s maminkama a nevedet zda se jeste nekdy uvidime. Odvazet deti z jejich vlasti….
Rezimy, ktere te nuti pokud v nich nechces zit, odjet s tim, ze se uz nesmis vratit, jsou SVINE!

Na konci tohoto dne začal trochu jiný program než je na zájezdech poznávacích, jsme totiž zájezd silvestrovský. Přestup ve vesnici Banao byl do klasického ruského ZILa. Než jsme vyjeli do místa ubytování – lodži v NP Lomas de Banao, tak jsme si prošli vesnici a fotili. Byly dvě cesty a Martin nám dal vybrat mezi tou krásnou fotografickou a tou kratší méně zajímavou. My jsme dva a máme dva foťáky. Jana spolu s ostatními tedy vyrazila fotografickou cestou a já tou kratší. A tak jsem se dostal na vesnickou zabijačku. Ten místní rum nebyl nic moc, ale zatím jsem neoslepl.
Silvestrovské prasátko je tradiční způsob oslavy dne vítězství kubánské revoluce tedy 1.1.1959. Vítězství revoluce a útěk diktátora Batisty se slaví v předvečer, tedy 31.12. a už jsme se na to těšili i my.

31.12.2011
Vstavalo se v poklidu, nebylo kam spechat.
Po snidani jsme nasedli na muly, takove trosku mesi kone, ktere nas mely dovezt na vrchol kopce La Sabina.
Ostatni nasedli, me tam Petr a silni muzi vyzvedali.
Mula je kun s charakterovymi vlastnosti osla. Ty byly u moji Matildy vyvinute dobre.
Na me cestou vcelku dlabala, chtela zrat, pit a jit domu. Ale jinak se chovala dobre. Cesta tam byla uplne fajn, jen jsme zacinala trnout, jak ze to bude zpatky. Bylo to hodne do kopce strzi s blativym jilem a sutry.
Na kopci bylo nadherne. Krasne misto. Zahrali jsme si oblibenou hru na Kube, domino.
Pohoupali jsme se v zidlich, ktere jsou na Kube uplne vsude, pocvanhali, pojedli a pak to prislo.
Ostatni sli dolu pesky, me vyvzpirali zase na „kone“ a Petr se vyhoupl na jeho jako muj doprovod.
Jeste pruvodce svazal vsechny ostatni kone dohromady a vyrazili jsme. Nepamatuji se, ze by me Petr videl plakat strachy. Tak tady ano.
STRASNE jsem se bala. Bylo to HODNE z kopce a pri pohledu z kone desnym terenem, ktery podle me ten kun musel spadat. I se mnou. Kdyz se Matilda pak zastavila a zrala z kere nalonena nad strzi, byla jsme blizko panice.
Zkratim to. Pak uz to slo. Bylo to mene prudke a Petr mi dokazal vysvetlit, ze ten kun to nejde poprve a jak ho tak sleduje nema sebevrazedne sklony. Nakonec jsem si to zase uzivala. Ale tim, jak necitim nohy a trup bylo pro me hodne tezke drzet rovnovahu a neprepadnout do strany. Do kopce a na rovine to bylo snazsi. Nejhezci to bylo kdyz jsme se brodili. Ten kun v potoce , to bylo krasne.
Co je zajimave, ze Petr, ktery do dneska na koni jeste nesedel, nemel ani strach ani zadne potize a to ani cestou dolu. S konem si rozumel a jeli spolu v klidu v cele skupiny. Vypadali dobre!

Dolu jsem se dostala fyzicky a psychicky vycerpana.
Kdyz jsme dojeli do lodge, ja padla na postel….. tedy po te, co me sundali a ja se do pokoje dostala…. Ostatni sli jeste plavat do krane tune. Ta me unikla a lituji toho! Ale byla v tu chvili DALEKO! ;)

Citim kycle a stehna zevnitr, ale asi by bylo dobre mit tuhle terapii denne nekolik hodin, leccos by mozna povolilo.
V 18,00 jsme oslavili evropsky Silvestr sektickem a sli na veceri. Tabule byla pestra a plna.
Smsky se posilat nedaji neni tu ani zbla signalu. Petr tam jeste sedi a ja jdu spat.
Jsem tenhle rok uspokojena. Byl hezky. DIK!

Přijali jsme v lodgi nabídku a připlatili si každý 5 CUC, tedy 4 EUR k večeři navíc jako silvestrovskou. Tabule byla opravdu pestrá ale ne plná, byla přeplněná. I nám upekli prasátko, byli škvarečky, pečená kůže, krájený ananas, banány, atd., zkrátka dietní záležitost. Po hodině a půl bestiální žranice vyslechl místní personal naši výzvu, aby také přisedl. Poděkovali a bleskurychle si vše zbylé jídlo rozebrali. Doufám, že se se všemi ve vsi podělili, protože toho zbylo strašně moc. Tady se s jídlem ani ničím jiným jako v Evropě neplýtvá.
Ale nikdo z nich si k nám nepřisedl, nikdo s námi nechtěl tančit. Pochopil jsem, že Martinovi informace o tom, že se místní nesmí stýkat s cizinci se tady dodržují. A kdo toto poruší, toho asi výbor na obranu revoluce ohlásí a pak potrestá.
Tak jsme tedy bez místních testovali různé druhy rumů a míchaných nápojů, a to až do půlnoci.

1.1.2012

Vzbudilo me odpocitavani. Dies, oche….tres, dos, una! A pak ceskoslovenska varianta hymny, nebot jsme parta cesko-slovenska.
Tak jsem vylezla, oblekla se a zatancovala si dva tanecky a tentokrat jsme sli spat uz oba.

Rano jsme dojeli nakladackem zase k busu.
Dnesni tema byl sex.
Je pravda, ze jsem v Baracoa videla u hotelu se fotit 15ti letou divku na oslavu jejich narozenin. Byla oblecena jako princezna. Nejspis je to nejvetsi svatek v zivote zeny. Svatby se tu pry moc nekonaji, vetsinou ziji dva na psi knizku a vernost se tady asi moc neresi. Zato kdyz ma obcanku, mava s ni, protoze je to oficielni vstupenka do sveta sexu.
Ochrana je, ale je draha. Aids je. Byl importovan vojaky z Angoly. Ale ti, co se nakazili , byli na statni naklady internovani v lecebnach. Cetla jsem, ze kdyz se rozpadla SSSR a byla na Kube nejvetsi krize, radi zustavali nemocni v lecebnach dobrovolne, protoze tam dostavali jidlo. Tou dobou pry lide smazili i bananove listi.

Dnesni cesta vedla do Trinidadu. Cestou byla jen jedna zastavka u byvale cukrovarnicke farmy. Meli jsme velke stesti, ze zda prave stal i vyletni parni vlacek. Nadhera. Zeleznicni sit byla na Kube vybudovana brzy a dobre, slouzila svozu trtiny a cukru. Masinka jednou houkla a ja vedela, kde mam Petra hledat. Ja si prohledla I farmu. 
Venku bylo desne vedro, v panskem dome bylo nadherne, prijemny chladek a vanek. Vedeli jak to stavet.

V Trinidadu jsme jeli rovnou na plaz. Mistni koraly u pobrezi byly poslednim cyklonem “vybagrovane” na plaz, tak byl vstup do vody neprijemny a ve vode nebylo na co koukat. Ale voda byla cista a tepla.

Nas ridic poodjel busem, protoze mezitim do busu pristoupila jeho milenka. Mistni sport.
Na plazi jsme zustali asi do 16,00. Pak jsme jeli do mesta a nasi ubytovatele si nas rozebrali.
Nase pani je zvlastni. Vypada tak nejak nastvane, ale vlastne si chce povidat. Ze by neduvera? Vestinou mistni roztaji kdyz rekneme, ze jsme take emigranti z Cech do Rakouska. A pak jeste vic kdyz nabidneme zda si chteji prohlednout nase mikroalbum, ktere jsme udelali na cesty s obrazky krajiny Cech a Rakouska. Nejvetsi uspech ma snih, zamrzle jezero a ledopady.
To neznaji a otrasaji se predstavou TE STRASNE ZIMY a fotku sjezdovek jim musime vysvetlovat.

Dnešní den nebyl nic moc, přesto že je den 53. výročí revoluce. Asi jsem včera snědl nějaký špatný banán nebo ananas. Piju hodně vody a pomáhá to. Dnešní téma sex mne nezajímá. Odpolední spánek na pláži Ancon ve stínu stromů mne zase zocelil.

Domek je celkem dobre zarizeny, cistota tak nejak, ale vecere byla vyborna. Ja uz nechci maso!!!!
Socialni zarizeni je take tema. Odpad od wc je uzky, tedy se maji papiry, stejne jako v Arabii a Asii, hazet do kose vedle. Prkynka na wc vetsinou nejsou a asi ani nikdy nebyla. Mydlo neni, nebo se s nim HODNE setri a jsou tam ukrojene pulky mydla typu “s jelenem”. Uzasna jsou sprchova zarizeni. Ja jejich system zatim neprokoukla a Petr s uspokojenim konstatoval, ze nas zatim elektroinstalace prutokovych ohrivacu na hlavici sprchy nezabila.
Zuby si cistime vodou z lahve z kramu a pravidelne kloktame, jako vzdy, whisky z freeshopu z letiste. Rum je na tohle moc sladky.

Pred veceri se slo do mesta. Kombinace, ze bylo rozpalene, ze jsem asi jeste byla unavena z toho konskeho zazitku a ze se slo rychle po dlazbe z kocicich kaminku me odrovnala.
Domu jsme si vzali kolotaxi a rovnou jsme se s nim domluvili na vecerni navrat do mesta.
Kdyz prijel byl takovy smutny. Ze stratil penezenku. Na dotaz, kolik tam mel, rikal, ze 7 cucu a ze je potreboval na zitra pro jeho baby. Tahle taxikola jsou docela drina. Kolo, ktere tahne vozik na dlazbe z kocicich hlav do kopce. Fuj!
Vecerni sraz byl v hospode, kde muz jmenem Israel, ktery je hodne znamy, hral na kytaru pisne ve spanelstine o historii Kuby. Vzhledem k tomu, ze spanelsky s Petrem tak neumime, jsme dopili nase daikiri a opustili nasi skupinu a hudebnika a sli se kouknout ke kostelu na schody. Tady byly rytmy sviznejsi a taky bylo na co koukat, protoze tady tancovaly vsechny generace. Domu nas odvezl zase nas cyklista a v 23,00 jsem byla v limbu.

2.1.2012
Ve ctvrt na 8 na nas tukala nase pani, ze mame vstavat, ze snidane je uz hotova. Nastesti mame cas. Domluvili jsme si naseho cyklistu na odvoz do mesta. Bydlime dost na okraji. Vlastne je to prinosne. Cestou vidime jak ziji mistni mimo turisticke centrum. Za zamrizovanymi okny a dvermi jsou nejdriv obyvaci pokoje s tv a houpacimi zidlemi.
Ty jsou fakt videt vsude. Doma, na zahrade, pred domem….vsude.
V tech houpacich zidlich vetsinou nekdo sedi a civi na telenovelu nebo na ulici.
Domky jsou zvenci hodne omsele.
Dalsi zajimavost jsou obchody pro mistni. Videli jsme stanek na prodavani mleka obsypany zajemci. Maji vlastni lahve do kterych si nechaji nacepovat. Pokud se na ne dostane.

V pul desate bylo mesto jeste poloprazdne. A jen lehce pofukoval vanek. Prijemne.
Mesto se pomalu plnilo a tak po prohlidce muzea, ktere bylo v nejbohatsim dome mesta, jsme se pomalu a kazdy svym tempem vydali s Petrem mestem smerem k bydleni. Oba jsme cestou ulovili nejake fotomotivy. Ale k jidlu se Petrovi ulovit nepodarilo nic.
Tak jsme doma snedli housky, co jsme si udelali od snidane a zajedli to mandarinkou, zapili nasi whisky a odjeli zase vsichni na nasi plaz. Ted sedim nad morem, Petr mlsa svou oblibenou cokoladovo oriskovou zmrzlinu z kelimku znacky kuba- nestle a fouka a obcas dokonce kapne. Do vody to jiste neni.
Pocasi nas od vody zavezlo domu, tak jsme sebou placli do postele a spali az do vecere. Koneckoncu ma to byt dovolena na zotavenou.

A uz tu byl pro nas zase nas cyklista. Odvezl nas do mesta, kde to nejdriv vypadalo, ze tam chcipl pes, ale mesto pomalu ozivalo a kolem 22,00 byl na schodech u kostela zase velky salsovy mejdan.
Zatim se mi ty salsove rytmy v mistnim podani nepodarilo ani teoreticky rozlustit. Mistni to ale umi nadherne. Oni mistni prdelkou tanci salsu i kdyz jen jdou po ulici. Diky tomu jak ty zadecky nosi, maji vyspulene brisko. Mlade holky maji krasny stihly pas. Nevidime tady tendenci , kterou pozorujeme u mladych i stihlych holek v Evrope, ze maji nove generace pas vys a vys.
Starsi kubanky nabydou vetsinou velkych rozmeru do vsech stran. Ale ani ty nemaji zabrany se do jakehokoliv rytmu okamzite hybat a zpivat, byt i falesne.
A take jsem si vsimla jak maji vsechny, mlade i stare, ve meste i na venkove nalakovane nehty na rukou i nohou. A ne jen tak jednobarevne, ale vysperkovane!!!!
Jsou to ZENSKE.

Jak tak je tma, kubanky jsou cerne, Petr blbe vidi, ale zato ma dobrou predstavivost ,
je to pro nej uzasne divadlo 
Me se to ale libi taky. Libi se mi ta veselost. Co se tyka kubanskych muzu, tak zatim nuda.

Co se týká kubánských překupníků doutníků, tak to nuda není.
Správný člověk nás již totiž kontaktoval. Celá akce musí proběhnout mezi večeří a dobou než město ožije a ulice jsou plné. Ihned po večeři vybraní jedinci a to i nekuřáci vyráží do noční tmy. Po chvíli chození ulicemi bez osvětlení se náhle otevírají dveře jednoho z domů a jsme naším kontaktem vtlačeni dovnitř. V zadní části domu vzniká náhle výstavka nabízených produktů. Po odborném výkladu vybíráme a čekáme. Od každého výrobku je zde totiž jen jeden vzorek. Objednané zboží je sneseno během deseti minut na místo. Proběhne kontrola, očichání aby to nebylo usušené banánové listí a zboží je zabaleno. Pak následuje správné zalepení krabic a placení. Zboží originální, ceny mírné a smluvní. Po jednom opouštíme dům a noční tmou se po jednom vracíme do baru nebo na náměstí, kde se tančí salsa. U kávy a rumu začínáme testovat nakoupené zboží. Před půlnocí všude zábava končí, je zima a jdeme domů spat.

Dnes v noci, nez jsme si nasla deku pres to prosteradlo, kterym jsme v tom postelovem doliku prikryti, mi byla ZIMA.
Jsem tu ale tak utahana, ze nemam tuseni, zda Petr chrape.

3.1.2012
Je zatazeno a fouka. Pani domaci je oblecena HODNE. Napodobujeme ji a vyrazime s nasim kolotaxi do mesta. Dnes je volny program. Nekdo jede tou parni masinkou na vylet. Tak se nejdrive vydavame k nadrazi. Pustili me do lokomotivy ale malem jsem taky jela na vylet, protoze si mysleli, ze jsem jedna z vyletniku a vyrazili.
Nase kolotaxi nas pak zavezlo na kolonialni namesti ke kostelu. Nemame zadny plan. V prvni ulici nakukujeme zamrizovanym oknem do tridy skoly. Asi 8 zaku a dve ucitelky.
Ty si zcela bez zabran rikaji o propisovacky a penize na sesity. Penize jim nedavame, ale slibujeme, ze tuzky prineseme.

Pohybujeme se na okraji dvou svetu. Turistickeho a normalniho, mistniho zivota. Obcas se neco nabizi k fotografovani, ale exoticke motivy to nejsou. Spis hezke barevne kombinace nebo momentky. Toulame se mestem, kupujeme si na ulici banany, kus za korunu, nakukujeme do mistni zeleniny a cerveneho krize…. Lide jsou mili a nechavaji se s chuti fotit.
Docourame se domu a vyrazime na plaz. Nas bus potrebuje opravu brzd, tak jedeme ctyrmi taxiky. Jeden to nedokaze takze privolava nahradnika. Taky zazitek.
Na plazi je mensi zima nez vcera, slunicko pere, ale fouka vitr. Jsou takove vlny, ze se mi nepodari se do vody pres ty skaly dostat.
Zato se mi podarilo se jednim mochitem na tom slunicku uplne zliskat.
Normalne by to nevadilo. Problem byl, ze se z plaze v tu chvili uz odjizdelo a my se chteli pak jit jeste podivat do spitalu.
Naladu jsme mela uvolnenou a snadno jsem navazovala hovor s mistnimi .
Horsi to bylo s nohama. Ale nakonec jsme se do spitalu doloudali. Cesta vedla tam a zpet pres sidliste panelaku. Mezi panelaky se pasly kone. Kdo remca, ze to bylo za sociku lepsi, mel by povinne zit aspon pul roku tady.

Deti sly ze skoly. Cervenou uniformu a modry satek maji zaci az do 3.tridy, cerveny satek do 5.tridy, hnedou uniformu do 9.tridy. Modrou uniformu ma gymnasium a polytechnika, tedy pres 15…… tedy sex mozny !
O den pozdeji jsme jeli kolem velkych plantazi s citrusovymi plody. Mezi nimi obcas kostka internatni skoly. V ramci prace na pozemku deti urodu sklidi.
Pry vetsina divek na Kube ma sve prvni eroticke zkusenosti ze skoly. Ucitel je od toho aby je naucil…. Na Kube je pry ve skolstvi hodne muzu.

Zpatky ke spitalu. Podarilo se mi vstoupit do cekarny ambulance. Stroha. Nasla jsme I dvere ultrazvuku a rentgenu. Ale uz tam nikdo nebyl.
Na ambulanci, hodne stridmych pomeru, byl doktor, ktery mluvil anglicky. Maly spital jako u nas, sluzba doktoru jako u nas. Ct 200km daleko. Jidlo pacienti dostavaji od statu.(stejne jako deti obed ve skole). A uz tu byl civil a slusne ale nekompromisne me ze spitalu vyhodili.

Tak jsme se prosli sidlistem zase domu. Uz dopoledne nas nadchlo pracovni nasazeni kubancu. Jeden otukava cihlu, osum se jich na nej diva a klabosi a tohle se opakuje s ruznymi pracovnimi nastroji.
Odpoledne uz nikdo nedrzi ani tu cihlu. Sedi na svych vsudypritomnych houpacich zidlich, civi a cvanhaj. Nepamatuji kdy mohl Petr naposled odpoledne v 16,00 sedet pred domem a koukat na cvrkot na ulici. Pred dovcou jsem nekde cetla, ze kubanci jsou nespokojeni se stavem veci na Kube, ale jeste vic se boji situace kdy by museli pracovat.

Doma jsme upadli do postele ale nemohli jsme usnout. Byla jsem k.o. z alkoholu , byla mi zima, ale nebyla jsem schopna to resit. Zima byla takova, ze jsme se rozhodovali zda jit vecer do mesta. Ale nakonec jsme se vykopali. Prijelo nase cyklotaxi a Petr si zkusil jake to je. Tezke! A to vezl jenom me.
Na schodech u kostela sedel houf zmrzlych turistu a doplnovali to polonazi mistni tanecnici. Me byla zima, tak jedine co me napadlo bylo objednat si cisty rum. Petr si dal “cuba libre”. ½ rum ½ kola. Jenze ja si to pak rozmyslela a svuj rum jsme dolila do jeho piti. Tak to me syte. A hodne tezke po tech kocicich hlavach domu. 

Dnes je “volný den”. To mi připadá zbytečné, jsem tady za poznáním a válet se můžu doma.
Hledáme tedy program a můžeme jet alespoň z Trinidadu vlakem do bývalého cukrovaru a zase zpět. Jedna cesta asi 16 km. Je to vyhlídková jízda a jezdí jenom pro turisty. Turistů se dnes sešlo moc. To nevadí, couváme do depa a připřáhnem třetí vagonek. Všichni tedy sedí a než vyjedeme probíhá přepočet pasažérů a kontrola lístků. Počty nesedí, ale již jedeme a stále probíhá počítání cestujících. Tento výlet je vhodný pouze pro osoby, které nikdy nepracovali na dráze či u jiného provozovatele kolejových vozidel. Pro pracovníky Drážní inspekce a Drážního úřadu by měl být zakázaný.
Parní mašinka ze které crčí voda se postupně protlouká rychlostí cca 12 km/hod po neudržovaném kolejovém svršku metr za metrem. Každý spoj kolejí je hrbol a ozývá se kovová rána. Dým a saze z lokomotivy tlačí vánek skrz otevřené vagonky s turisty, kteří jsou vzhledem ke své neznalosti nadšeni. Projíždíme tunýlkem s pachem veřejného WC a přichází rezavý viadukt. Na Kubě nejsou výkupny kovů a tudíž naštěstí ani žádní sběrači kovů. Viadukt je bohužel do zatáčky a tak vidím, jak některé oblouky kolejí byly nahrazeny kolejemi rovnými. Pak jedeme úvozem mezi poli, ale moc třtiny zde již nepěstují. Přichází další viadukt na kterém zastavujeme a čerpáme vodu z potrubí o potoka. Pak se již dotlučeme do bývalého cukrovaru. Potom posun 2 km na ranč s obědem. Během oběda otočí někde mašinku a vagonky, aby jsme nemuseli stejnou trasu zpět couvat. Zpáteční cesta zahájena a opět několikeré přepočítávání. Cestou ještě nakládáme na uhlák dřevo pro roztápění kotle lokomotivy. Pak tankování vody nad potokem, viadukt do oblouku, průjezd tunelovým WC a po křížení železniční trati s několika silnicemi – ulicemi jsme zpět živí a zdraví v Trinidadu. Japonští turisté jsou nadšeni, a mají vyfoceno vše co doma s vlakem Shinkanzen nezažijí.
Vracíme se tedy do naší “casa particurales” a sháníme něco k jídlu. Prodeje občerstvení z oken domů, co fungovali při státním svátku výročí revoluce zmizeli. Objevili jsme pekárnu. Paní před námi kupuje 4 housky – bulky. Platí a předkládá potravinovou knížku. Prodavačka dělá 4 křížky a přebírá platbu v místní měně CNC nacionales. Chceme také 4 housky ale prodavačka odmítá. Nabízím platbu v CUC convertible – tedy jako v tuzexových bonech a nechci vrátit drobné. Máme hlad a tak jsme ochotni zaplatit 20 násobek ceny. Nepovedlo se, obilí se na Kubu dováží a výrobky jsou na příděl. Jdeme domů, sníme sojový suk z Čech a zapíjím jej ze žalu zbytkem dovezené whisky. Vysílení spíme do večeře a pak hurá na večerní program, salsu ke kostelu.

4.1.2012
Odjizdime z Trinidadu smer Havana.
Jedeme cely den.
Zajizdime do Zatoky svini. Zde se v roce 1961 vylodili kubansti emigranti, kteri utekli do USA a ted chteli svuj majetek zpet a zvratit chod dejin na Kube.
Jenze USA je sice vycvicilo, ale vojensky pri akci nepodporovalo. Utajenou akci Castro odhalil. A tak byl pripraven. Nejake zasobovaci lode potopil, ostatni vzaly kramle. Letci cile neznicili, protoze Castro je den predtim v tichosti prestehoval.
Mistni obyvatelstvo bylo spis pro revolucni zmeny a netouzilo po navratu majitelu svych nyni ziskanych bytu, domu a poli.
Tak nakonec zemrelo asi 200 muzu ze strany invaze a 9 kubanskych vlastencu, kteri jsou oslavovani jako mucednici.
Ostatni invazori byli zajati a po case od USA za drahe penize ve forme humanitarni pomoci vykoupeni.

Humanitární pomoc byla ve výši 53 mil USD a to tehdy byly nějaké peníze.

Dnes je tu muzeum. Pred muzeem dva tanky. Kdyz jsme prijeli a chteli nakoupit kram na prodavani jidla u muzea hezky socialisticky zavrel.
Tak nejzajimavejsi bylo nakouknout do lekarny a cestou tam a zpet si predstavovat jake to asi bylo v tech bazinach s trnim bojovat. Jedno na jake strane.

Dalsi zastavka byla krokodyli farma. My mame uz odjinud nakrokodylovano z volne prirody, tak jsme tam ani nesli. Kabelku si nekoupil nikdo ale nehrdelnik z krokodylich zubu ano. Brrr.

Cestou do Havany byla kolem silnice pole s trtinou, nejakou zeleninou a ryzova pole. Ryze stejne jako v Asii se susila na silnici. Obcas byly u silnice stanky ovesene cibuli a rajcaty. To pry pred par lety jeste vubec neexistovalo. Zadne soukrome podnikani nebylo povolene!
A obcas bylo u silnice videt jak policiste prohlizeji auta zda nevezou kontraband. Maso, zelenina, kava atd.se totiz nesmi prevazet mezi okrsky. Nesmi se vozit znamym, do mest…. Chteji tak zamezit smeleni a obohacovani se.

Blizime se k Havane. Jedeme po ctyrproude dalnici. Sami.
Tedy obcas jede v protismeru kolo, kun, volsky povoz nebo jde pesak. Tu a tam si to nektery z nich strihne i napric pres dalnici a zmizi v ceste vedouci do okolniho krovi.

U Havany pribyva trochu aut a lidi u silnice.
U krizovatek stoji zlute obleceni lide, kteri maji pravo zastavit jakekoliv statni auto. Zjistit kam jede a pak mu strcit dovnitr nekoho z cekajicich, ktery tim smerem potrebuje. Ten pak da ridici maly obolus za svezeni. Ostatne pri spotrebe 15l na 100km a cene benzinu jako u nas je to jiste vitane I od ridicu. I nas ridic busu musi bus udrzovat castecne na sve naklady.
Poznavaci znacky aut maji spoustu ruznych barev. Da se poznat zda je to auto statni, urednika, cestovky, kooperativy, osobni, cizince…..
Tu a tam vidis lidi stojici u silnice jedno jake tridy a mavajici penezi. Treba by stopovani se 100 eury v ruce bylo v Evrope taky snazsi.

Vjeli jsme do Havany. Podjeli jsme tunelem zaliv a ocitli jsme se na nabrezi Malecon.. Malecon je nabrezi postavene jeste za Batisty. Puvodni zamer byl, ze se zde maji lide setkavat, hrat hudba atd. To je ztezovano rozmary oceanu, ktery na nabrezi posila sve rozbourene vlny. Tak jiz od zacatku je Malecon spise dobrou spojnici mezi okraji mesta.
Na zatoku je prilehle pochopitelne nejdriv stare mesto. Na to pak ulice byvalych magnatu a uradu. Pak smes ulic s zivotem obycejnych lidi s rozpadlymi drive krasnymi domy.
Pak je tady byvala lepsi ctvrt Vedado. Smes krasnych vil a osklivych domu a tady bydlime.

Zase si nas rozdelili mistni. Bydlime v hezke vilce za ctyrmi zamcenymi mrizovanymi dvermi.
Petr sel s ostatnimi na pruzkum okoli pred veceri. Ja sedim na zamrizovane terase a pisi tohle. Oproti me stoji dve houpaci zidlicky pro deti. Jo, co se v mladi naucis….

V sedum jsme dostali veceri. Zase obrovske porce masa a k tomu kasi a ryzi a pecene banany a chleba. Ptala jsme se zda i oni maji takove porce. Masa pry ne ale priloh ano. Podle toho taky tak vypadaji.
Pak sel Petr na muziku. Ja to vzdala. Cil by neurcity a daleko.
Zato jsem si uzila domaciho prostredi.
Nejdriv jsem byla predstavena rodine, ktera v tomhle dome bydli.
Dum, kde kdysi zila jedna rodina, je rozdelen na dve casti. V prizemi, kde jsme ubytovani my, zije babicka, dve dcery s rodinama a jeste krome nas zde bydli dva mexicti turiste.
Vana nasi koupelny je mramorova nadrz.
Pak jsem usinala s tim, ze zleva z oken zahrady hrala muzika, z prava pres dvere chodby hrala jina muzika, z koupleny pres dvere z jineho pokoje hrala televize. Deti se spanelsky nahlas kockovaly a dospeli je prekrikovalil. Stekal pes.
Usnula jsem. Pak nekdy prisel Petr a zacalo nocni houpani. Spime totiz na relativne uzke posteli s jednomatraci s kovovymi pery. Kdyz se jeden pohne, druhy se jeste dlouho houpa.
Krome toho se pera “masazne” zaryvala do tela. Reseni je tulit se na tesno v jednom doliku zaklineni do sebe. Kubanci vedi co delaji .

Zase si nás rozdělili místní. Bydlíme v hnusném činžovním dome z doby naší první republiky. Je to betonový skelet a ten se naštěstí jen tak nerozpadne. Muselo se tady nádherně bydlet. Byty jsou velké a krásně řešené. Náš vybydlený byt má jednu volnou nevypálenou zásuvku, kde hned dobíjíme AKU do foto. Na jidlo chodíme spolu s dalšími o patro výš k centrální ubytovatelce naší skupiny. Studovala v Praze v roce 1967 a tak základní komunikace je v češtině. Tento byt je v úplně “česky normální” a některé drobné vybavení pochází z ČSSR. Je také vidět, že děti s vnoučaty má v Kanadě a finanční transfer výpomoci trvale probíhá.
V roce cca 1996 povolil Castro od příbuzných v zahraničí finanční transfer na Kubu za poplatek 10% z každého zaslaného USD. Tento finanční transfer je nyní prý po příjmu z turistického ruchu druhý nejvyšší příjem Kuby

5.1.
No rano jsme vstavali z te postele s chuti.
Snidane byla vcelku relativne skromna. Sladka houska s vajickem. Ale asi porad bydlime lepe nez nekteri nasi souputnici. Nase ubytovani v Havane neni nic moc. Nakonec se domluvime, ze vlastne vsichni bydlime u vojenskych panicek, jejichz muzi byli nekdy vyslani do soc bloku.
Cestou k busu vidime mnoho kdysi krasnych vil. Ted jsou rozdelene na mnoho bytu a divne dostavene a hrozne schatrale.
Podobny obrazek skyta mesto kdyz jedeme busem k pevnosti, ktera chranila vjezd od zatoky. Jen ty domy jsou vetsi.
Z pevnosti je hezky vyhled na hlubokou a asi dobre chranenou zatoku. Mesto je v rovine, tedy horizont tvori kominy a vezaky ruzneho stari. Zvecnil se tak Batista I Castro.
Ostatne o Fidelovi se rika, ze nespal dva dny za sebou na jednom miste, ze nema domov ani trvaly urad.

Dalsi spolecny cil bylo muzeum Rumu. Pisi to umyslne s velkym R., protoze to je na Kube opravdu velke tema.
Vymyslel ho tata Bacardi, ktery prisel na Kubu jako sestnactilety kluk a poznal vyjimecnou kvalitu trtiny. Dokazal jako prvni vytvorit pruhledny rum. V dobe “zkazene” spolecnosti, se tim hodne zavdecil a zbohatl na tom. Jeho synove pak tatovo dilo dovedli k dokonalosti. Po revoluci, ktere rodina fandila, vymysleli onen prosluly napoj CUBA LIBRE. Kdyz ale zacal vousac majetek znarodnovat, nevahali a svuj sikovne prevedli na Barbados odkud od te doby na Kubu a Fidela nevrazive vrci. A stale bohatnou.

Dnes se obycejny rum na Kube leje temer do cehokoliv, dobry je drahy.
Protahli nas muzeem a kdo daval pozor jiste se leccos dozvedel. Vrchol hitparady bylo ale velke kolejiste s masinkama a cukrovarem a lihovarem a …..

My s Petrem jsme se pak odpojili a cely den jsme se toulali Havanou sami. Prolezli jsme stare mesto. Castecne jsou domy opravene nadherne venku i uvnitr a jsou v nich krasne hotely. Kdybych byla na ceste sama, chtela bych v Havane bydlet tam.
Cast jich ma opravene aspon fasady. Hodne jich je uplne rozebrano a z trosek se rekonstruuje novy stary dum.
Vetsina jich je v zalostnem stavu. Statik by se divil nebo bal.
Je videt, ze dum, ktery byl kdysi nakladne postaven se zdobnou fasadou, mramorovym schodistem, mozaikovymi obklady…je rozdelen do prapodivnych bytovych jednotek. Vysoka patra jsou predelena i s okny, schodiste rozdeleno a bydli se i pod nim.
Zdobna fasada se droli, rozpada nebo uz spadla.
Na balkone se pestuji slepice.
Je to skoda. Ti, kterym na tom zalezelo, jsou pryc. Ti, co jsou tady, jsou lhostejni, nebo nemajetni.
Tech domu je strasne moc. Nedovedu si predstavit, ze by se to dalo vsechno zachranit.
Je to ztracene, zdegenerovane, zdevastovane. Smutne.

Pri tahu mestem jsme skoncili na obede okorenenem hudebni produkci ve znamem baru. Ze zdi se zamyslene dival vousac jak kolem proudi devizovi cizinci.

S davem jsme pak prosli ze stareho mesta do novejsi tridy. Neco jako prazska Parizska ulice. A pak jeste dal , kde najednou turiste nebyli, zato tam byl normalni svet s jeho obchody a zivotem.
Casem jsme se doloudali zase zpatky na “Parizskou” a zkousleli, co by stalo povozeni se nadhernym starym buickem. Chtel 30 euro za hodinu. Bodejd by ne, kdyz zere 20l na 100km, ale na kubanske pomery je ta cena drzost.

Tady mame skvelou historku:
Prisel k nam drozkar a nabizel sve sluzby. Zacal znamym „where are you from..“. A na reakci, ze jsme cesi, pokracoval… aaaaa sesky, ja byl v sesku, stysi rooky, jako svasec v teeepliciiich. seeesko moje druuha zemeee…. byl tam od roku 77 do 81, tedy mluvil opravdu jeste velmi dobre. Chteli jsme aby nas svezl k nadrazi. a ted to prislo….

jojo sisi nadrazi… salud! ne! k nadrazi… jojo,salud!. To uz jsme k jeho uplnemu nechapani rvali s Petrem smichy. Setkali jsme se s zivym exemplarem cizince ze ktereho si dobri cesti kamaradi udelali srandu a naucili ho rikat misto „na zdravi“, „nadrazi“.

K nadrazi jsme se nakonec dostali cyklodrozkou. Mysleli jsme si, ze by tu mohl byt zajimavy svet. Ale nic se tu zajimaveho nedelo. Pristup ke kolejisti a vlakum byl zamcen za mrizemi. Cestuji cekali pokorne zady ke kolejisti az se neco udeje. Nikde zadny stanek… v obrovske prostore nadherne secesni budovy postavene v roce 1910.

Odtud jsme to vzali zase starym mestem k mistu kde jsme rano zacali. Sli jsme odpolednim, spis podvecernim mestem. Deti se vracely ze skoly domu, mamky z nakupu, tatkove a dedove hrali pred domem domino.
Na zchatralych domech byla casto cedule, ze zde sidli vybor na ochranu revoluce.
Tedy ulicni vybor.
Dosli jsme na opravdu krasne namesti. Staly zde pred domy cedule s fotkama jak ty domy vypadaly pred rekonstrukci . Zazrak. Jde to. Ale asi na to nejsou penize, aktivita a sila.

Zeme ma asi HODNE ruznych svetu. Ekonomickych, intelektualnich. Jsou tu relativne bohati a beznohy zebrak. Rozpadla Baracoa a uzasne hsopody a domy v Trinidadu nebo v Havane.
Jsou tu lide, kteri maji penize na drahou hospodu a mobil. Nebo v Baracoe prisli do hospody mladi kluci a nechali tam spoustu penez. A pak jsem videla v Havane jak mama dvou dcer tak ve veku 14ti let, vsichni relat.dobre obleceni, zastavi cizince a v pritomnosti dcer prosi o nejake penize.
Vubec casto lide posunkem prstu k ustum prosi o penize na jidlo. Co s tim?

Když se Irena s Petrem odpojili začalo pochodové cvičení Havanou.
Martin zavelel, že je nutné poznat i něco jiného než centrum staré Havany, které se nyní opravuje za peníze UNESCO a z fondů EU, tedy i za naše peníze. A tak jsme putovali směrem na západ a fotili a fotili. Pak už jsme nemohli a šli do takového občerstvení co má otevřeno 24 hodin. Pivo neměli a tak nás z toho státního občerstvení poslali do krámu naproti. Tam jsme si koupili pivo a vrátili se ho vypít zpátky k nim. To jim je jedno, vše je státní, všechny ceny jsou všude stejné. Na závěr jsme navštívili místní WC, potom jsme se desinfikovali rumem a pokračovali dál.
Doputovali jsme ulicí La Rampa do známé zmrzlinárny Coppelii, kam nás ale nepustili. Jsme cizinci, máme si koupit zmrzlinu u venkovního stánku pro cizince. Ani u zmrzliny nesmíme přijít do styku s místními. A při tom je z hlediska architektury významná železobetonová stavba uprostřed parku.
Tak jsme dorazili na nábřeží Malecom a prohlédli si budovu velvyslanectví USA. Není toho moc ale vidět. Američané před lety umístili na budovu světelnou tabuli a pouštěli na ní zprávy ve španělštině. A tak podél plotu Fidel budovu obehnal vlajkovými stožáry a na ně pověsil obří kubánské vlajky. A je to !!! Nikdo teď nevidí nic.
V podvečer jsme odchytli vláček pro turisty co jezdí po nábřeží a nechali se provézt po celém nábřeží tam a zase zpět. A protože jsme na Kubě, nic nemůže probíhat standardně. Cestou mu došla nafta, ale bleskurychle jí doplnil z kanystru co měl v igelitovém pytli. Asi byl kanystr děravý a tak proto ten pytel. Jako trychtýř použil mistrně se říznutou PET láhev a bylo zase vše OK. Znaveni jsme pěsky dorazili k ubytovatelce, reklamovali nesvítící žárovku v pokoji a do večeře zalehli.
Akce žárovka – paní domácí neměla žádnou náhradní, ale jako ostatní kubánci byla mistr v improvizacích. Nejdříve několikrát se smetákem udeřila do žárovky na stropě našeho pokoje, ale oprava se nepovedla. Vzala tedy žárovku z koupelny a namontovala jí do předsíně. Pak otevřela dveře k nám do pokoje a světlo z předsíně šlo k nám do pokoje. Pak začala obtelefonovávat známé a sháněla žárovku do své koupelny. Asi po pátém hovoru byl čas na večeři a byt jsme za jejího trvalého telefonování opustili s čelovkami na krku.

Z centra jsme jeli taxikem. Okna maji auta v noci otevrena, protoze zadne auto ani nas bus nema topeni na predni sklo. Tedy kdyz se vecer ochladi, nevidi pres zapocene okno nic.

Ted jsme uz v posteli na nasi houpacce a ja to muzu v klidu dopsat, protoze Petr se nevrti, nebot uz spi .
Nekteri sli jeste do baru u “lisky a vrany”. Koncert zacinal teoreticky v 23,00, ale nez se dalo vse technicke doporadku bylo 01. Tak byli druhy den lehce malatni. Mozna kdybych vedela, ze sli zrovna tam, vyskrabala bych posledni zbytky sil. Pred dovolenou jsme cetla knihu od kubanskeho spisovatele Leonardo Padura o Havane. Jsou to detektivky a jsou hodne plasticke o kubanskem svete minulosti i pritomnosti. Jedna jeho postava z knihy co jsem cetla v dobe Batisty zpivala pro mafiany prave v tomto baru.
Dobrou noc .

Po návratu z večerního programu nás paní domácí vítala s úsměvem a všude vše svítilo. Poděkovali jsme, všude jsme vše zhasli a šli spát. Dobrou noc.

6.1.2012
Nas budik se zkubanizoval a zpomalil chod. Takze jsme vstavali o ctvrt hodinu pozdeji. Jak to tak na Kube byva nic se nestalo.
Nase pani domaci sice teprve zacinala s varenim snidane. Ale protoze jsme po ni chteli jen kafe a caj, tak to stihla. Vcera jsme si totiz ve meste koupili kolacky z liskove testa a tak dnesni ranni kombinace sladka buchta – vajicko odpadla.

Vyjezd z Havany busem byl zase takovy poznavaci okruh. Tentokrat na zapad, kde pred revoluci vznikaly nadherne byty pro mafiany. Bylo to tu hezke. Ale kdo zde ted smi bydlet? A jak k tomu prisel?
Na periferii na tyhle vilky navazaly zase ty kubanske slepence.
Projeli jsme kolem mista kde mel Hemingway zakotvenou lod.
Projeli jsme okolo mista kde opustilo Kubu na 130.000 kubancu kdyz se Fidel jednou rozcilil a rekl, ze Kubu muze opustit kdo chce kdyz ho nekdo vezme. Americti kubanci pak dobrodruzne dali dohromady flotilu lodi, ktera tuhle masu lidi preplavila na Floridu.
Utecenci sli do USA aniz by tam meli slibenou jakoukoliv pomoc nebo socialni zazemi!

A zase Fidel vyhrál. Když totiž připlula ta flotila do přístavu Mariel tak každou loď nechal Fidel doložit na její plnou nosnost. Po té co nastoupila rodina, kamarádi a známí pro kterou si přijeli, tak Fidel dodal další pasažéry.
Nechal demokraticky rozhodnout své zavřené vězně. Chceš do USA nebo zůstat ve vězení na Kubě ??? Než američané zjistili o co jde, měli na Floridě 20.000 zlodějů, násilníků a vrahů a akci ze své strany zastavili.

My jeli dal na zapadni cast ostrova do Vinales. Puda zacala byt vic cervena. A my se blizili do oblasti kde se pestuje tabak. S jeho pestovanim se Kube zacalo az kdyz prisli francouzi, kteri po povstani otroku odesli na Kubu z Haity.

Zajeli jsme do vsi kde stala tovarnicka na zpracovani tabaku. Videli jsme jak se listy fermentuji, skladuji a bali do baliku. Ty pak dostanou delnice na zpracovani do doutniku. Neni to nic snadneho. Povest, ze nejlepe chutnaji doutniku uvalene na stehne mulatky, nemuzeme potvrdit. Ta v tovarne mela na sobe jeansy.
Naopak doma uvalene doutniky starych panu nemaji tvar. Vysi jim od ust a jak rikal Martin polovinu doutniku vykouri a polovinu snedi.
Nejvetsi expert na vyrobu doutniku ve vsi byl stary Pedro. Se sombrerem. Za den jich uvali tak 80-100. Ucastnici nasi vypravy, lekari usni nosni krcni, meli jasnou diagnosu co se tykalo jeho hrtanu. .

Dalsi zastavka byla v parku Hacienda Cortina, ktery zbudoval pred revoluci bohaty pravnik. Prapodivna smes soch antickych, egyptskych, asijskych, lavicek, jezirek, altanku, rimskych staveb na obrovske plose parku. Majitel byl jednim z tech co se vylodili v zatoce svini a byli pak americany zase vykoupeni zpet.

Krome tohohle parku zbudoval jeste u nedaleke jeskyne, kterou proteka ricka, ruzne cesticky, lavicky, odpocivadla a zakouti…. Pry se zde dely “strasne” dekadentni veci . Me je tahle predstava milejsi nez ze zde v jeskyni za doby krize Kuba –USA- SSSR, mel hlavni stan Che. Dnes je zde na kazdem kroku desticka, ze Che tady to ci ono…

V jeskyni - Cueva de Los Portales je dnes jako poutní místo stůl s telefonem kde Che pracoval a postel kde Che odpočíval. Pozor, nelehat, ta postel je už prasklá.

Sympaticke bylo, ze u parkoviste prodavali pivo a susenky. Obed se dnes totiz skladal z tohohle a pak jeste z bananu. Trs za 2kc a ananas za 6.
Stravu doplnoval v buse kolujici rum. Tento vitamin R byl vubec celou dobu v obehu. Nasteti me a Petrovi rum moc nechutna. Hlavne ja bych uz pak fakt nikam nedosla .

Blizili jsme se k Vinales. Bylo to poznat i na tom, ze se znacne zvysil vyskyt turistu v autech i na stopu. A ze domky byly upravenejsi.
Vinales je oblast ktera je pohledna. Udoli s cervenou hlinou a zeleni a v tom kopcovite homole, tzv.mogoty..
Uzili jsme si pohled na tu krasu pri zapadu slunce u bazenu hotelu Los Jazmines.
Dotazy…” proc dnes nespime tady?”…. nas vedouci Martin ignoroval a odvezl nas zpet do vsi do naruci nasich ubytovatelu.
Dnesni domek je cisty, prijemny, postele velke a prijemne. Jeden domek jako druhy v rade vedle sebe. Pobyt zneprijemnuji jen komari a cerstve vyfukove plyny rovnou oknem ze silnice.
Krome smradu z aut se ale zacala sirit i liba vune vecere. To Petra nejen probudilo ale dostalo i z postele.

Po veceri nabizime zda chteji videt nase fotky z Evropy. Setkava se to zase se zajmem a jako vzdy nejvetsi rozruch zpusobi fotky snehu, brusleni a ledopadu. To tu neznaji. Ale na stenach maji obrazky alpske krajiny.
U fotek, povidani a skvele kavy zustavame viset dele, takze tak tak vyrazime do vsi vcas.
Ale stratit se nemuzeme. U kostela je jedna diskoteka a pak tu jsou dva bary.
V jednom z nich koncime. Dnes je posledni spolecny vecer na Kube.
Napoje jsou jasne. Rum a jeho kombinace. Napln vecera je jasna. Muzika a tanec. Kdyz vecer zajde slunicko je zima.
Zatim co my jsme nabaleni v mikinach mistni hnede holky animatorky maji na sve cokoladove kuzi jen cervene prouzky tkaniny.
To se samozrejme nasim panum libi. Devcata maji za ukol vytahnout ztuhle belochy na parket. Tak se snazi. No a panove si tak mohou zkusit dotknout se te hnede kuze. Ta je, jak vim z vysetrovani takovyhle pacientu, opravdu uplne jina. Tlustsi, mekci, sametova.
S pribyvajicim vecerem se panove osmeluji a nachazeji kuraz se s devcaty i nechat vyfotografovat a odvlect k baru.
My holky to mame horsi. K tanci se tu nabizeji “unaveni” mistni a animator, ktereho zeny evidentne nezajimaji.
Po pulnoci jsme v posteli. Doma si asi budu muset prvni dny pri usinani poustet do ucha sambu abych usnula. Zase nam zni do usinani odnekud oknem ze vsi.
Usinam a pozdeji me probouzi zima. Postupne lovim v batohu dalsi a dalsi vrstvu.
To prosteradlo a decicka co mam na prikryti mi tentokrat nestaci.
Petr spi klidne az do rana.
Ze by ho ty holky tak rozehraly?
Ja se zahrivam az kdyz rano se ke me Petr prituli. Je mi mile, ze ho napadlo jit me zahrat kdyz jsme hlasila jak mi je zima a je mi mile se k nemu tulit.

7.1.2012
Luxus povalovani ale musel skoncit.
Zabalit, nalozit a vyjet na posledni den cesty.
Vracime se smerem k Havane.

Zastavujeme hned na rohu prvni krizovatky. Nejake stare damy si zde upravily velkou zahradu tak, ze tam roste mnoho zajimavych rostlin a stromu. Zahrada se muze navstivit a Martin vetsinou vi zda jsou ty plody k jidlu.
Dalsi zastavka je cesta mezi poli. Cesta k vyhlidce na mogoty. To jsou ty homolovite kopce.
Protoze jdu sama a potichu juka na me jesterka, ptaci a krava z rosti. To rosti je tady orisek. Vyrvat se da jen tak ze se vybagruje a zbytek pak vypali. Pokud se necha, dokaze zcela nepruchodne rychle zarust velke plochy.
Nase tlupa se vraci zpatky a zastavuje se u domku u cesty na kavu.
Kavu prazi prave pani domu cerstve nad ohnem a voni to do dalekeho okoli.
Je to dreveny domek. Kolem beha nekolik prasatek, slipky a dokonce kralik. Na snure se susi jeansy. A na bananovniku je cervena snurka, ktera nahrazuje krizek nad dvermi u nasich domku. Proste chrani. Ma ji i nas ridic autobusu na ridici pace.
Vracim se k busu driv a tak mam moznost pozorovat jak muz ore pole s voly drevenym pluhem.
Martin rikal, ze tady to jinak nejde. Technika by udusala hlinu a ta by byla pro pestovani tabaku nepouzitelna.
Za pluhem vyzobavaji ptaci cervy a pred pluhem je v dalce na skale vyobrazena evoluce cloveka. Je namalovana kubanskym umelcem vyraznymi barvami a konturami. Asi nejosklivejsi sgrafita na Kube.

Ale ten význam té grafiky Mural de la Prehistoria – vývoj člověka od prvoka po kubánského pracujícího muže a ženu. Dělat grafiku později, tak tam mohl být i kubánský kosmonaut (tzv. kubakos dle vzoru kubacola).

Dnesek je ve znameni prirody. Dalsi zastavka je botanicka zahrada. Orchidárium v Soroa.
Jedna orchidej vedle druhe.
Po navsteve zahrady chceme snist neco v mistni restauraci. Vzhledem k rychlosti mistni obsluhy ale nekteri z nas radeji sahaji k vlastnim zasobam. Nekdo ma neco v chlebu od snidane, nekdo ma jeste slaninku z domova. My si vzali zbytky vcerejsiho kurete od vecere a ted jako kdyz najde.
Ja mam ssebou palivou paprikovou pastu v tube. S tim se da snist temer cokoliv. 

Pak uz jen dalnice.
I dneska je zazitek.
Je sobota. Kolem nas projizdi z obou stran nekolik aut hodne rychle a evidentne zavodi.
Jina posadka jede dvema auty vedle sebe, foti se a okenky si podavaji pivo.
To se kombinuje s cyklistou v protismeru, ktereho tahne kun, s koni, kteri dalnici napric prekrizily, traktory, nakladaky a dalsimi ruznymi povozy. Martin vyklada, ze zde zazil, ze zprava vyjel z prehradni nadrze obrneny vuz, prejel napric dalnici a zmizel na druhe strane v krovi.

Dojizdime do Havany k letisti.
Podari se nam prebalit batohy, prezijeme frontu na jejich podani a dalsi na zaplaceni 25 dolaru za to, ze zemi opustime.
A vcas se stavime na kontrolu pasu. Nevim co vse kontroluji, ale delaji to poradne a kubanskym tempem.
Nakonec jsme i my za dvermi, ktere znamenaji odlet.
Pak uz opravdu posledni fronta…….. Y ADIOS!

A zase IL-96 z Havany do Pařiže. Tentokráte ale bez mezipřistání. Letoun je tak těžký, že by se už odnikud nevznesl. Rozjezd po dráze byl tak dlouhý, že se někteří domnívali že jedeme po vlastní ose až na Varadero. Ti kteří v Paříži končí a nepokračují letecky nikam dál jej naplnili rumem. A co se nevešlo do kufru, to se dokoupilo ve free shopu. Ale ruský stroj má bohaté rezervy a ten to zvládl.
Stoupáme do mraků, sešeřilo se a vidíme pod námi i Varadero. Viděli jsme tedy na konec opravdu vše. Martine díky.

Ted je 21 hodin. Prave hlasili, ze se bude podavat jidlo. Fajn. Pak by se snad dalo spat. V tv totiz bezi stejny film jako cestou na Kubu.
Dostali jsme od cestovky dotaznik. Kdo ho chce muze ho vyplnit. Napsali jsme tam oba s Petrem, ze si myslime, ze to byla nejlepspi varianta jak za 14 dni poznat neco o Kube.

Jet sam autem by bylo umorne a clovek by se leckam nevydal, protoze by o tom cile nevedel.
Jet s cestovkou tradicniho typu by bylo nudne a povrchni.
Nas pruvodce Martin jeste za “totace” na Kube nekolik let zil a pracoval jako geolog.
A vydelane penize neskudlil ale, jak rika, na Kube “proveselil”. Diky tomu zivot na Kube poznal a ma nescislne uzasnych historek. Od te doby sem jezdi za prateli a jako pruvodce. Ma hluboke znalosti prirody, historie a kultury a mily chlapsky humor.
Diky nemu to byl fakt moc prima zajezd.

Mam ted vlastni nazor na to jak to na Kube vypada.
Kdo jede jen na Varadero do Havany a Vinales eventuelne do Trinidadu, vi o Kube malo. Zivot v Baracoa a na horach je o necem jinem.
O zivote a politice pres 14ti denni “nalejvarnu” vim moc malo na to abych to mohla hodnotit.
Na venkove mas pocit, ze jim zivot revoluce zlepsila, v Havane mas pocit, ze ho revoluce znicila.
Che byl idealista, ktery ale kvuli “veci revoluce” nevahal zastrelit i jen potencialne vinne. A on sam byl pak obetovan Kubou i CIA. Castro byl pragmatik, ktery ale byl zklaman, ze se USA a SSSR dohodli a nevypukla 3.sv.valka, ktera by konecne nastolila revoluci na celem svete. To je nazor , ktery v mych ocich normalni neni!
Ted je Fidel uz stary pan a jeho bratr Raul, ktery to ted ridi za nej, take. Co bude az oba z politicke sceny odejdou nikdo nevi.
Ale leccos je asi uz nezvratne , nebo jen hodne pomalu. Vyjimecne jsme videli svet, ktery byl v poradku. Treba dnes ta botanicka zahrada.
Vetsinou je to katastrofa.

U Cienfuegos se postavila jaderna elektrarna. Diky rozpadu SSSR nedoslo k jejimu zprovozneni.
Jak rika Martin, nastesti. Kdyz se spoji sovetska technika s kubanskou dukladnosti, mohl by to byt velky prusvih.
Zase na druhou stranu dokazi kreativne udrzovat neuveritelne stary vozovy park. Ta auta strasne smrdi, ale jezdi i po 60ti letech.

V pruvodci stoji, ze Kuba jako jedina zeme na svete splnila pozadavky nejake reserse WWH. Ta porovnavala jak se zije lidem a nakolik za to dostala napraskano ekologie. V Africe je ekologie nekde v poradku, ale pak tam lidi nemaji vubec snadny zivot. V Evrope @ co, se zije vetsine luxusne, ale ekologie to uz nemuze udychat. Na Kube maji bezplatne skolstvi a zdravotnictvi. Hlady asi nikdo neumre. Kdyz se v dobe krize mela vlada rozhodnout pro pesticidy, aby byly vetsi vynosy, rozhodla se proti. Kdyz povolila ubytovani v soukromi, rozdala ubytovatelum elektricke spotrebice s nizkou spotrebou. Jasne nekdy je to tak proto, ze ta technika tu neni, nebot na ni nejsou penize. Ale evidentne se da zit i bez toho.

Tak nemame jasno. Je Castro darebak, ktery drzi lidi na ostrovnim vezeni v diktature, bez pristupu na internet, nebo hrdina, ktery vypraskal imperialisticke americany a dokaze sedesat let udrzet v relativni pohode zemi, kde se snoubi teplo, realny socialismus a africka krev, coz jsou prvky, ktere a priory vylucuji pracovni nasazeni?

Udelejte si nazor sami. Jedte tam.

S výše uvedeným názorem zcela přesně souhlasím a lépe bych to nepopsal.

8.1.2012
Dodatek aneb problemy z luxusu, cili, co se kubanci prihodit nemuze.

Zpozdeni pri odletu z Havany jsme s Cubanou na ceste do Evropy temer dohonili.
Asi jsme leteli po vetru. Tak jsme byli na parizskem letisti Orly tak vcas, ze jsme meli dobrou sanci stihnout dalsi pripoj letadla z letiste Charles de Gaul. Hlavne nasi cesko – slovensti spolucestujici, kterym letadlo letelo do Prahy jeste o hodinu drive nez nam do Mnichova.
V pohode jsme si tedy sli vyzvednout nase zavazadla.
Jenze jsme ve Francii a je nedele!

A navíc není vykládka zavazadel kontejnerová a “francouzi” to budou muset rukama opravdu vyndat jeden kus po kuse, kufr za kufrem.

Na pasu se objevuje asi tak jedno az dve zavazadla za deset minut. Je nam naprosto zahadou jakym systemem to nekdo v zakulisi naklada. Asi kdyz se zrovna probudi. Jsme bezmocni. Po hodine marneho cekani na nase zavazadla propada Martin temer panice. Prileteli jsme vcas, tedy letecka spolecnost zadnou zodpovednost za to, ze nestihneme prestup nema. Martin se marne snazi ziskat nejake potvrzeni od letiste. Tak se nakonec, kdyz se po hodine a pul nase zavazadla na pasu objevi, zeneme taxiky pres Pariz na letiste Charles de Gaul. Nakonec se preci jen vsichni stastne setkavame u gatu nasich letadel.
Posledni louceni. Bylo to vazne fajn!

Skupina co letí směr Praha startuje první a doráží již v klidu a pohodě do Prahy, kde všechno úplně normálně funguje. Loučíme se v Ruzyni a vyrážíme každý jak umí tam kde bydlí.
AHOJ a zase třeba někdy příště.

Po odletu cesko – slovenske sekce zustavame na letisti sami.
Chceme se utesit capuchinem, ale za 6 euro nam horkne v ustech. A na kubanskou kavu stejne nema! Z okna pozorujeme jak zamestnanec letiste vyklada kufry z nejakeho letadla. Uz se zdrzeni na Orly nedivime!
Pak jsme i my na letisti v Mnichove a zase cekame dlouho na zavazadla. A zase to mame knap na nas spoj na vlak do Salzburgu.
Jenze muj mlsny muz ma hlad. A to hlad na vlassky salat!
Navic potrebujeme koupit vodu do vlaku a chleba na snidani. Koupit to vse u prodejny lahudek pripada Petrovi zbytecne drahe. A tak, i kdyz je to casove na knap, jde nakupovat do samoobsluhy. Ma koupit chleba a vodu na piti.
Vraci se po DLOUHE dobe bez chleba a bez vody. Zapomel! 
Asi se tvarim nevlidne, protoze se vydava koupit tu vodu k jine prodejne lahudek. Kupuje ji za drahe penize v nejake specielni lahvi.
A bezime jak o zavod. A protoze v tom stresu ja zabloudim a Petra zmate odjizdeci navesti, pripoj do Mnichova na nas vlak do Salzburgu nam ujel asi o pul minuty. Tedy cekame hodinu v Mnichove na dalsi pripoj. U draheho caje. Chutna nam. Je tu zima!
Jsme silny par! 
Nejen , ze jsme prozili v pohode ctrnact dni nepretrziteho soubyti na dovolene, ale ani ted se nerozvadime. 

Proste vitejte v realnem svete evropskeho shonu a stresu!
A lednove zimy a snehu!

Doma vybalime, vypereme a po dalsich ctrnacti dnech se uz nemuzeme vymlouvat na jet lag kdyz se nam nechce rano z polstare.
Nejvyssi cas vymyslet si cil nasi dalsi cesty!!!! Mame preci tu lahev na vodu! 

Děkuji tedy Ireně za přepis jejích poznámek do “deníku”.

Ještě tedy jednou díky Martine, a díky a CK Adventuře za přípravu tohoto zájezdu.

Honza

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@